Je sobota. Probudím se, protože vedle mě v posteli někdo brebentí. Otázka KDO je zbytečná, nikdo jiný než Ondra to být nemůže. Nezklamal, on si o víkendu prostě neumí dýl pospat. By mě zajímalo, jestli je tak naprogramovaný nebo jestli to dělá schválně. Ale schválně to asi nebude. Když před týdnem i předvčerejškem je pro něj včera, tak přece nemůže vědět, že je dnes sobota a že se nemusí brzo vstávat. Ach jo!
Ale i tak mám pořád zavřené oči, dělám že spím, přesto však poslouchám jeho monolog občas přerušený taťkovou otázkou. A začíná to být zajímavé...
"Tatíííí, už je sluníčko, už budeme vstavat, cooooooo???"
"Ne Ondrášku, ještě budeme chvíli ležet."
Ondra si poslušně lehá pod taťkovu peřinu. Chvíli je klid, říkám si "že by?" Hmmm, tak ne. Slyším, jak se Ondra posadil a už zase povídá.
"Tatíííí, ale pak uděláme čaje a snídani a budeme papat. Já budu móóóc papat. A pak se budu dívat na Čipa a Dejla, joooo??? Já je mám moc rád."
"Ondro, myslíš, že mamka se taky bude chtít dívat na Čipáky?"
"No, asi ne. Ona má ráda jinej film. Ten s paní."
"Spaní? To máš pravdu, mamka by teď určitě chtěla spát."
"Ne. Ona se chce dívat na paní. S pánem. Jak chodili na procházky a jak jeli na lodi. Jak se jim rozbila loď. Všechno jim uplavalo a oni pak museli uschnout."
Tak jo, otvírám oči, čímž přiznávám, že jsem vzhůru - a bohužel tím pádem je mi jasný, že dnes ráno už spát nebudu.
Ondra šťastně zakřičí: "Tatíííí, mamka už nespí. Venku je sluníčko, budeme vstávat!"
"Pššššt," povídám, ale je to zbytečné. Probudil se i Marťa, takže jsme komplet a vstávání už je nutnost.
Ale Ondra mě fakt pobavil. Moc hezky si to v té svojí makovičce srovnal.
Včera jsme místo Čipáků (který už nemůžu ani slyšet, natož vidět) pustili Svatební cesta do Jiljí. Můj oblíbený. A koukám, že Ondra si to pamatuje a pochopil, že maminka potřebuje sem tam kouknout na nějakou tu romantiku.
Jo jo, kéž by mu taky došlo, že si maminka (i tatínek) potřebují o víkendu aspoň o hodinku dýl pospat, to by bylo bájo, to by byla romantika :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat