To si takhle ležíte ráno v posteli, jedno dítě spí, druhý je kupodivu hodný. A najednou zazvoní zvonek. Jdete otevřít a za dveřmi stojí kouzelná babička.
Tak takhle nějak probíhalo naše dnešní ráno. Taťka odfrčel do práce, Martínek ještě spinkal a s Ondrou jsme si pod peřinou hráli "na domečky". Najednou někdo zvoní. Nikoho nečekáme, pošťák touhle dobou ještě rozhodně nechodí. Tak kdo to je???
Ještě jsem v pyžamu, neučesaná, oči nemytý - no nic moc pohled. Ale jdu ke dveřím, mrknu kukátkem..... a už vím :-))))
Za dveřmi stojí naše sousedka, co se přistěhovala před několika měsíci. Je jí něco přes šedesát, Ondra říká, že je to "jiná babička". Jak otevřu, hned je mi to všechno jasné - krásně to totiž zavoní. Zase upekla muffiny a zase nám přišla dát ochutnat. Kakaovo-ořechový. MŇAM!!!
Tož takhle bych se nechala tahat z postele každý den :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat