Maminkóóó

Martínek dnes poprve řekl "maminko". No, spíš mami-ko, ale to je fuk, já mu rozumím.

To je tak, ale tak krásný!

Mamí už říká dýl, většinou když je v postýlce a chce buď ven nebo pochovat. Udělá ten svůj smutný kukuč, začne skákat jako by hopsal na trampolíně a hodně hlasitě volá "mamííí, máááámíííííí"

Určitě to odkoukal od Ondry. Velmi rychle pochopil, že "mamííí" je slovo, kterým se dá vyjádřit naprosto vše - chci pochovat, přebalit, mám hlad a chci napít, dát něco zakázanýho, pojď sem, všechno mě štve, jsem unavený, chci spát, nejsem unavený a nechci spát, chci tam tu hračku, nechci tuhle hračku, nevím si s tím rady, pomoz mi a nebo chci se přitulit, pomazlit a dát pusu... Stačí změnit výraz v tváři a tón hlasu a maminka to jistojistě pochopí :-)

Přiznám se - tajně doufám, že někdy to znamená i "mám tě rád".

Maminko mi říká Ondrášek. Ne mámo nebo mamko, ale pokaždé maminko.

A dnes se tedy přidal i Marťas.

Připitoměle se culím na monitor... Štěstí... Štěstíčka moje :-)

PS zítra máme my mamky svátek. To jsem ale dostala dárek, co? Díky moc, kluci moji!