Kluci jsou nemocní, udržet je oba v posteli to chce téměř nadliské úsilí. Nechat je tam jen tak - to nejde. Pouštím jim DVD, to chvíli zabírá. Krtka už známe nazpaměť a přiznám se, že mi Krteček (ač je opravdu roztomilý a můj velký oblíbenec) leze už pěkně krkem... Ještě tak S čerty nejsou žerty, Za humny je drak, případně Páni kluci, ale i to jsme viděli snad asi tisíckrát...
Když je nechám hrát si na zemi, tak to za chvíli skončí honěním a kašláním, téměř jistě i nějakou bitkou. Předvčerejškem si udělali skluzavku - opřeli víko z bedny od hraček o postel a klouzali se po ní o 106. A samozřejmě z toho měli obrovskou srandu :-)
Dnes jsem ráno rázně zavelela, že zůstanou pod peřinou. Oba jsem je nahnala do naší postele, povinně se přikryli až po bradu a já si vlezla mezi ně. Jeden i druhej mi dali hlavu na rameno a já začala číst leporelka o Krtkovi, Kuřátko a obilí, Veselá mašinka - no projeli jsme všechny, co máme doma. Pak jsem se dala do říkadel. Maťa byl potichučku jako myšička, jen koukal a poslouchal. Ondra už spolupracoval, doplňoval slova na konci rýmu, případně to celý říkal se mnou.
A pak přišla ukolíbavka Halí belí, koně v zelí... Maťa hned začal ukazovat koníčka a Ondra se mě zeptal, jak se říká těm malým koníčkům.
"No přece hříbátka," a pak koukám, že na vedlejším obrázku je spousta zvířátek, tak jsem začala zase tu svou výchovnou pětiminutovku. "Ondrášku, vždyť to přece znáš, koza má kůzlátka, kravička telátka, ovečka jehňátka."
"No jasně," povídá Ondra, ale hlavička mu šrotuju. "A jak se jmenuje miminko od prasátka?"
"No přece selátko"
"A od kohoutka?"
"Kuřátko!" a hned mu je ukazuju na obrázku.
"A od krtka?"
"To bude asi krťátko." V duchu se modlím, aby si zrovna tuhle blbost nezapamatoval...
"A od pizizubky?"
"Tak to bude určitě pizizubátko." A bylo mi jasný, že dokud to neutnu, bude Ondra nadhazovat další a další ptákoviny, což se taky dělo :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat