Druhé mimčo jsme si samozřejmě taky moc přáli. Když mě po narození Ondry odváželi z porodního sálu, řekla jsem jim: "Tak za dva roky na shledanou!"
Úplně ze začátku jsem chtěla druhé dítě co nejdřív. Jedním z důvodů byl fakt, že se taky nemusí vše podařit a příroda holt rozhodne některé věci za nás. Ale takový racionálnější argument byl co nejmenší věkový rozdíl mezi prťaty. Ze své zkušenosti vím, že rodina se víc podřizuje mladšímu dítěti a ten starší tím dost trpí. Nechodí se na dlouhé výlety, protože mlaďoch by to nezvládl. Nejde se na prohlídku toho a toho, protože mlaďocha by to nezajímalo. Nemůžeš dostat to a to, protože mlaďoch by to chtěl taky a prozatím je to pro něj nebezpečné... Příkladů bych našla celou řadu, prožila jsem si to...
Ještě na konci šestinedělí jsem si říkala, že druhé dítě bych chtěla co nejdřív. Ač jsem byla unavená jak nikdy předtím, tajně jsem doufala, že pak to bude lepší. Ovšem ono "PAK" stále nepřicházelo a mě pozvolna opustila touha mít děti hned po sobě. Došla jsem k přesvědčení, že si Ondru musím co nejvíc užít. A taky že musíme přečkat to jeho uplakané období, protože Onďa byl opravdu křikloun první kategorie. S taťkou jsme mu říkali všelijak, třeba taky Tyranosaurus :-)
Na Nový rok 2009 už jsem si ale opět přála, abych co nejvíc dní toho roku prožila těhotná. Přestala jsem se bát, že to nezvládnu. Říkala jsem si, že nic uplakanějšího a nespavějšího než Ondra se mi narodit nemůže, takže to druhé dítko by mohlo být tak nějak za odměnu. A kdyby přece ne, tak mě to nemůže rozhodit, neb mám přece zkušenosti.
Vzhledem k tomu, že už teď vím, jak to dopadlo, musím uznat, že Marťas byl ta první možnost - fakt za odměnu :-) Pořád spal, až mi to přišlo divný. Ani moc neplakal, netrápily ho prdíky tak strašně jak Onďu, krásně jedl a přibíral - prostě paráda. Mít je ovšem v opačném pořadí, tak si to jdu hodit, to musí být pro mamky strašný šok!
Jenže miminko se nám hned na začátku roku nepovedlo a já tudíž naznala, že to ještě odložíme. Nechci mít dítě narozené na Vánoce (jak se zadařilo kolegovi od manžela z práce) a navíc by bylo fajn užít si léto na kolech a tak nějak aktivněj...
No a dopadlo to přesně tak, jak jsem nechtěla. V dubnu jsem zjistila, že jsem těhotná a s hrůzou jsem hleděla na datum termínu porodu. Přesně 24.12.! Bože... Navíc jsem týden předtím držela Ondru, když mu dělali rentgen hlavy, kterou si tehdy rozbil. Pocit štěstí se nedostavil, spíš zoufalství a strašný strach, aby bylo miminko v pořádku... Ale taťka měl obrovskou radost a utěšoval mě, že bude všechno OK. A když mi to potvrdil i pan doktor, byla jsem ten nejšťastnější človíček na světě.
A jak jsme to oznamovali tentokrát? No opět dopisem :-)
Ahoj lidičky!
Tak už jsem tu. Teda ještě tu nejsem, ale už brzo budu :-)
Zatím se schovávám u maminky v bříšku a je mi tam moc a moc dobře. Hlavně si mě nepleťte s mým bráškou - to už je historie z roku 2007. Letos jsem Pupík JÁ a hodlám si to náležitě užívat!!!
A hádejte, jestli jsem kluk nebo holka!?! Ha, já to vím, ale nepovím :-) Možná se ukážu mamce, taťkovi a bráškovi při ultrazvuku, ale ještě si to musím pořádně rozmyslet. Hra na schovávanou totiž vůbec není špatná... Ale nebojte se, jak vykouknu na svět, už se zpráva o mé identitě bude šířit jako lavina! Předem slibuju, že se budu ze všech sil snažit, aby se na mě už od první chvíle nedalo zapomenout. Pořádně si zakřičím a pak se uvidí :-)
Už se těšíte, jak si mě pochováte? Jak na sebe budeme koukat, jak na mě budete dělat ksichtíky, jen abyste na mé tváři vyloudili první úsměv? Jo jo, já už se taky těším.
A musím se ještě přiznat, že už teďse mi v něčem podařilo trumfnout brášku. On byl prý takový pěkný dáreček k narozeninám... No ale já, JÁ budu teda megadárek. Svým způsobem jsem takový „apríl“...... narodím se totiž asi na Štědrý den :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat