Dovolená, den šestý

Ve čtvrtek bylo stále zataženo a buď mrholilo nebo pršelo. Zkrátka s nějakým výletem či tůrou jsme se mohli rozloučit. Jenže kam jít s dětma, když prší?

Nejprve jsme si to zamířili do jeskyně Na špičáku, což je kousek od Písečné. Není to ta klasická jeskyně s krápníkovou výzdobou, neboť pořádný krápník (co si tak pamatuju) jsme tam viděli všehovšudy jeden. Já bych ji spíš pojmenovala sluj nebo tak nějak.

 

Nevím, jestli to bylo pouze počasím, ale návštěvníci se tam vůbec nehrnuli. Vcelku škoda... Zvláštností a taky symbolem téhle jeskyně je srdcovitý tvar chodeb, které nelze vidět nikde jinde na světě (tedy ještě se vyskytují v nějaké nepřístupné kanadské jeskyni). Místo krápníků byly všude na stěnách nejrůznější nápisy z dob dávných i hodně minulých. Údajně se tam ukrýval i Komenský, když prchal do Polska. No kdo ví :-)

V krámku u jeskyně jsme pro kluky koupili dvě krásná trička s netopýrem. Jsou to borci a moc jim oběma sluší :-)

Byl čas na oběd a tak jsme to zkusili do restaurace (a hotelu) Zlatý Chlum v České Vsi. Měli meníčka za normální cenu a obsluha byla rychlá a personál ochotný a vstřícný. Mile mě překvapil vcelku velký hrací koutek. Číšník jen s úsměvem konstatoval, že od rána tam mají velkou koncentraci malých dětí. No bodejť, když pršelo a kousek je bazén a taky ta jeskyně... 

Z okna restaurace jsme koukali na rozhlednu Zlatý Chlum. Výšlap na ni mě lákal ze dvou důvodů - za prve je od tama krásný výhled a za druhe tam prodávají turistickou známku :-) Na kilometry to není daleko, ale díky převýšení je to dost náročná tůra, na kterou s našima vzpomínáme jako na šílenost i po dvaceti letech :-)

Kousek od hotelu se nachází muzeum veteránů - opět jeden dobrý cíl v v deštivém počasí. Staré motorky, skútry, nějaká auta a taky drobné přístroje do domácnosti, např. stará rádia. No klukům se tam moc líbilo, hlavně Ondra nadšeně obdivoval každý stroj a dokonce se chtěl pořád fotit, takže rád zapózoval a neustále říkal "sýýýýýýýýýýr" :-) Na mě tam bylo hooodně věcí na malém prostoru, což trochu kazilo celkový dojem, nicméně jednotlivé kousky byly parádní.. 

Kluci měli za celý den už spoustu zážitků, takže v autě oba vytuhli snad dřív než jsem se rozjeli... Tož co teď?

Koukla jsem do mapy turistických známek a ...... už se jelo k Čertovým kamenům. Kluci spali jako dudci, tak jsem je nechali v autě a šli jsme sami. Bylo to jen kousíček, cca 50 metrů. Nahoru se lezlo po železných lávkách, místo zábradlí byly všude řetězy. Vzhledem k mrholení to na skále fakt klouzalo a přišlo mi to i nebezpečný. Ještě že kluci spali, ty bych tam jít nenechala ani omylem!

Na zpáteční cestě jsem se ještě zastavili na náměstí v Jeseníku. Kluci stále spali, tak jsme se tam prošli (a samozřejmě jsme se asi tisíckrát chodili koukat na spící kluky). Objevili jsme firemní prodejnu Kolimax a koupili jsme si 4 nerezové talířky, které jsou krom dřevěných placek a triček kluků náš jediný suvenýr z této dovolené. Tak snad je při cestování hodně užijem!

Mraky se nám honily nad hlavama, doufali jsme, že ještě za sucha dojedem do Pekla. Bohužel. Kapat začalo už v lázních a než jsme dojeli do Pekla, byl z toho slejvák jako hrom a ač jsme parkovali přímo u dveří penzionu, stejně jsme byli durchum durch promočený...

A nesmím zapomenout na úlovky tohoto dne