Miminko jsme moc chtěli. Když jsme pak zjistili, že se nám za pár měsíců opravdu nějaké narodí, byli jsme v šoku a zároveň nesmírně šťastní... Pocity neskutečného štěstí se mísily s obavami a pochynostmi, zda a hlavně jak to všechno zvládneme a jací vlastně jednou budeme rodiče...
Já jsem po pár dnech pojala nesmírnou touhu vykřičet naši radost do celého světa. Prostě jsem měla pocit, že nikdy nikdo nikde nebyl tak těhotný jako já a že by o tom všichni měli vědět. Všichni, až na nejbližší příbuzenstvo. Pro ty to stále bylo tajemství. Nachystali jsme si pro ně dopis a všem jim ho předali během jednoho víkendu, kdy zrovna mí rodiče slavili 30. výročí svatby :-)
Dodnes si pamatuju všechny reakce. Vidím dědu, jak říká: "Já přece nejsem děda... jo já BUDU děda!!!" Vzpomínám na slzy a dojaté gratulace od mých rodičů - myslím, že lepší dárek k výročí tehdy dostat nemohli...
Pořád jsem přesvědčená, že náš dopis byl prima nápad, takže tady je, ať máte po letech na co vzpomínat... Jj, už je to skoro 5 let...
Ahoj babi, dědo, teto, strejdo!
My dva jsme se ještě neviděli a já zatím netuším, jakýma očima budu pozorovat svět. Nevím ani, jestli budu kluk nebo holka. Ale mamce a taťkovi je to prý jedno, tak to neřeším :-)
Ale vím jistě, že už se strašně moc těším na chvíli, kdy porve vykouknu na svět, omrknu mamku a taťku a pořádně si zakřičím, aby o mně všichni věděli.
A taky se těším na to, až mě právě Ty budeš držet v náruči a budeme si koukat z očí do očí.
Ještě to chvilku potrvá, mamka mě totiž dostane k narozeninám :-)))
A jen tak mezi námi – když se tak nad tím zamyslím, k narozeninám si mě vlastně dal i taťka :-))) To jsem asi pěknej dáreček, že?
Tak ahoj v září
Žádné komentáře:
Okomentovat