Dovolená, den sedmý

Pátek - původně to měl být den našeho odjezdu. Ale v Pekle a v Jeseníkách vůbec bylo nádherně, tak jsem si náš pobyt o jeden den prodloužili. Jenže počasí moc nevyšlo... Opět jsme měli plány, které jsme nerealizovali. Lákalo nás totiž Údolí Bílé Opavy, tj. tůra od Barborky do Karlovy Studánky. Jenže mraky nad náma, navíc zrovna Bílá Opava patří k tomu nejnáročnějšímu v Jeseníkách - tak co teď?

Vzhledem k tomu, že bus na Ovčárnu v 11 bysme už nestihli a další jel až ve 13, rozhodli jsem se zajet se podívat na Křížový Vrch. Samozřejmě že tam mají turistické známky :-) Ale byl od tam i pěkný výhled na Jeseník.

A právě tam vznikl šílený nápad - vykašlat se na Bílou Opavu (tu si vychutnáme někdy jindy za pěkného počasí) a místo toho vyšlapat na Zlatý Chlum. A taky že jo :-) Marťu jsem opět nesla v krosničce a Ondra šlapal po svých. Ze začátku to šlo, byla to téměř rovina. Ovšem po chvíli začalo prudké stoupání, které skončilo až na Chlumu. Místy byla cesta po deštích značně rozmočená, v některých místech i bahnitá. No prostě fuj. Ondra pofňukával, že už nemůže, že nemá sílu, že ho bolí nožičky - tak jsme u každé turistické značky zastavovali a pili a jedli sušenky a odpočívali. Musím říct, že Marťa se na zádech pěkně pronesl...

Každopádně když se před námi zjevila rozhledna, měl Ondra asi tu největší radost v životě. Pořád říkal, že jsme to dokázali a že to musí říct babičce a dědečkovi, protože ti z toho asi spadnou pod stůl :-) Ondra to fakt ušel úplně sám. Je to borec!

Nahoře jsem napřed zašli do hospůdky trochu se ohřát, dát si teplý čaj a taky párek. Pak jsme si půjčili dalekohled a hurá po schodech nahoru. Ty jsem počítala, bylo jich přes 150. Marťa se fakt pronesl :-(

Nahoře jsme bohužel dlouho nepobyli. Mraky se honily, fučelo tam, zima nám byla, takže taťka udělal pár rozevlátých fotek a já s klukama jsme zase šlapali dolů. Docela škoda, protože výhled je od tama nádhernej. No nezbyde nám nic jinýho, než se tam ještě někdy podívat - ale to ať si už Martínek šlape taky po svých :-)))

Zatímco cesta nahoru nám trvala hodinu a půl, dolů už se šlo daleko rychlej. Jednak to bylo z kopce (a to se jde vždycky veselej) a taky jsme si cestu zkracovali. Vynechali jsme zatáčky a vzali to z kopce přímo dolů. Měli jsem výhodu, že nás předběhly tři ženský v barevných bundách, takže jsme díky nim přesně viděli, kudy se pod náma cesta klikatí :-) I když šly výrazně rychlejš než my (přecejen byl Ondra už dost unavený), stále jsme jim byli v patách :-)

Naše turistické ego bylo tenhle den hodně vysoko, tudíž už jsem nepotřebovali zdolávat další vrcholy a moc rádi jsme se vrátili zpět do Pekla :-) Cestou jsem ještě koupili lázeňské oplatky a nějaké léčivé kameny pro babičku a dědečka.

K večeru se ještě jel taťka podívat do lázní, kde měli sraz veteráni. Škoda, že to Ondra prospal, určitě by se mu to moc líbilo...

A dnešní úlovky