Dnes jsem si řekla, že Ondru zkusím posadit na kolo bez koleček a že uvidím, co on na to.
Už rok má odrážedlo Davídka, takové to kolo bez šlapátek. Drandí na tom jak drak a drandil by i dál, jenže... Martínek si letos sedl na motorku a motorka je mu malá. Navíc se na ní vyboural a urazil si kousek zubu. Zrovna byl s klukama venku taťka a dost těžce to nesl - s motorkou praštil o zem, chlácholil Maťu s rozbitou pusou a následně mi nekompromisně oznámil, že motorka půjde z domu. HNED! A tak šla, už je prodaná.
Poté nastalo škatule škatule hejbejte se - Maťu jsme posadili na Davídka a Ondru na kolo. Na kolo, které mu ke třetím narozeninám koupil děda Dým. Jenže děda vůbec neodhadl velikost, takže Onďa na kole vypadal jako vosa na bombóně a vůbec to nemohl ušlápnout. Ondra navíc neměl ani tříkolku, tudíž technika šlapání byla pro něho novinka... Výsledkem bylo, že kolo zůstalo stát rok v koutě. Loni na podzim taťka naznal, že Ondra už povyrostl a ono fakt jo, takže šlapat se naučil během jednoho odpoledne. Pak nás stíhaly nemoci, navíc byla zima a z ježdění na dlouhou dobu zase nebylo nic. Letos byl Ondra jezdit jedno dopoledne s taťkou (to zmiňované, kdy Maťa přišel o kousek zubu), pak byl opět nemocný, takže zas nic. No hrůza...
Ovšem dnes bylo venku nádherně. Ráno jsme byli zkoušet s Maťou Davídka a odpoledne jsem pro změnu vzala Ondru na kolo. Taťka hlídal Martínka, tak mě napadlo, že to risknu - a šlo se bez koleček :-)
Ondra byl napřed vyvalenej, ale ujistila jsem ho, že ho budu pořád držet. Namířili jsme si to do klidné ulice, kde nic nejezdí, je to od nás cca 100 metrů. Ondru jsme přidržovala, ale už jsem viděla, že to půjde. V oné ulici jsem ho jen pořádně štuchla, aby nabral rychlost, volala jsem na něj, aby pořád šlapal - no a on šlapal a jel a jel a jel :-) Rovnováhu zvládl bravurně, museli jsme natrénovat brždění, jenom ten rozjezd bude asi ještě chvíli problém. Ale základ máme, to je super.
Žádné komentáře:
Okomentovat