V úterý před sedmou ráno jsem s klukama přijela do Svitav. Klukům jsem tvrdila, že jedeme na výlet. Doma si sbalili do baťůžků pistolky, papučky, Ondra Méďu a Maťa Škubánka, což jsou jejich kamarádi do postýlek. Zaparkovali jsme před nemocnicí, z kufru jsem vyložila velkou cestovní tašku, klukům dala na záda baťůžky, každýho chytla za ruku a šli jsme.
Vůbec jsem si nepřipouštěla, co je čeká. Nějak na to nebyl čas. Přes vrátnici jsme se dostali na oddělení ORL, tam nás ještě poslali na tympano, které Ondrovi vyšlo dobře, Marťovi na pravé ouško hůř. Následovalo více než hodinové vyplňování papírů, podepisování souhlasů a stvrzování toho, že jsem byla seznámena naprosto se vším :-) Ještě jsme to neměli hotové, ale už nás hnali do anesteziologické ambulance, tam zase papírování a různé souhlasy. Pak jsme se opět přesunuli na oddělenmí, absolvovali jsme vyšetření u doktorky a potom už konečně přesun na pokoj. Tam jsem Marťu převlíkla do pyžámka, hned mu dali oblbovák a už si ho vezli pryč. Trochu poplakával, ale jinak byl moc statečnej. Ani nebyl čas nad tím vším přemýšlet. Prostě odjel na vozíku výtahem a já zůstala na pokoji s Ondráškem.
Taky dostal erární pyžámko, skládali jsme spolu puzzle, které dostali od paní doktorky, povídali si a asi po půl hodině dostal taky oblbovák. Půl hodinky mi ho tam ještě nechali, ale nebyl úplně mimo, spíš větší mazlík Pak i jeho naložili na vozík, poslední pusa a i on odjel výtahem... Ondra vůbec neplakal, však je to velkej kluk :-)
Šla jsem si koupit svačinu, zavolala taťkovi a jen co jsem dorazila zpátky na pokoj, už mi přivezli Martínka. Poplakával, chraptěl, ale jinak mi přišel v pohodě. Po půl hodince se mi podařilo ho uspat, ale bylo to náročný, dlouho jsem ho nemohla utěšit. Pořád volal mamííí, držel se mě jako klíště a z polospánku otvíral oči, aby si zkontroloval, že tam fakt pořád jsem. Když usnul, naobědvala jsem se a ve 12 mi přivezli Ondru. Taky poplakával, hodně ho rozhodilo zjištění, že má zavedenou kanylu a taky to, že mu otekl jazyk. Dostal nurofen, já si lehla k němu a oba jsme usnuli. Po chvíli mě probudil Martínek. Přisunula jsem tedy jeho postýlku k Ondrové posteli, čímž vzniklo menší letiště, každýho jsem chytla za ruku a spali jsme dál.
Bylo fajn, že po narkoze tak krásně chrupkali, fakt to nesli moc statečně. Odpoledne už mohli pít, taky jíst a bylo vidět, že mají opravdu hlad :-) U Mati jsem si šplhla Matyldou, Ondra s chutí zblajzl nemocniční oběd, chvíli si hráli se stavebnicí, chvíli jsme četli příběhy o mašinkách a tlustém kontrolorovi, taky jsme pustili televizi a kolem páté hodiny už zase oba spokojeně odfukovali. Potřebovali to. A já taky :-)
K večeři Marťa snědl další Matyldu, Ondra sýr a oba dostali brumíka. Koukali jsem na pohádky, na zprávy, na hokej (Kometa prohrála) a na kousek Ordinace (jééé, jak dlouho jsem tuhle českou telenovelu neviděla...). Chvíli před desátou jsem zavolali taťkovi, pak jsme srazili všechny tři postele k sobě, znovu jsme se chytli za ruce a spali až do rána. Kluci se teda často budili, přecejen byli za celý den přespaní až do aleluja, ale vždycky zase zavřeli oči a spokojeně spali dál.
Definitivně jsme se probudili zhruba o půl šesté. Poslala jsem SMS, že noc byla bez komplikací, a už jsem se těšili, že pojedeme domů. V telce jsme koukali na animáčka, absolvovali velkou vizitu, vyšetření v ambulanci, dostali jsme propouštěcí zprávu, klukům vytáhli kanylu, sbalili jsme se, rozloučili, kluci si zase nesli na zádech baťůžky a tím se náš výlet chýlil ke konci.
V autě kluci vytuhli hned na druhým kruháči, kousíček od nemocnice :-) Přecejen toho na ně bylo moc. Cestou domů mě napadlo, že zajedem ještě za taťkou do práce. To bylo krásné probuzení :-)))
Na oběd už jsme byli doma a dali jsme si tvarohové taštičky od Guseppe. Njn, polotovary se občas hodí...
Žádné komentáře:
Okomentovat