Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.
Ralph Waldo Emerson

pátek 20. dubna 2012

Jez, jez

Ondra snídá a spíš nesnídá, kouká totiž všude kolem, před ním talíř s namazaným chlebem nakrájeným na kostičky a on se tváří, že není jeho. Grrrrr :-(((

Několikrát ho upozorňuju, že má jíst, pak už vypěněně zařvu: "Jez! No tak jeeeez!!!"

Ondra strčí jednoho chlebovýho vojáčka do pusy a zkroušeně mi povídá: "Paní učitelka ve školce na nás taky křičí..."
"Jo???? A co říká?" a jsem teda zvědavá. Paní učitelka totiž vypadá, že křičet neumí. Asi klame tělem.

"Říká jez, jez," Ondra na to.

To se mi ulevilo. Ale stejně jsem nečekala, že bych odhalila nějaké školkové týrání. "No asi nejíš, nejíš."

"Ale jím, jím."

"Asi málo, málo."


Nakonec Ondra všechno dojedl, jen hrozen ta potvůrka nechtěl a předvedl efektní dávivý reflex... Ach jo... Jak do těch mých pidižvíků dostat čerstvé ovoce a zeleninu? ....občas tedy nejen ovoce a zeleninu...

Žádné komentáře:

Okomentovat