Vyrazili jsem ve tři odpoledne směr Horní Světlá, lépe řečeno k chatě Luž. Už to tam známe :-) Přesně v 15.30 jsme se od chaty vydali na Luž, nejvyšší vrchol Lužických hor. Nějaké mraky jsme měli nad hlavou, tak jsem kluky pobízela, aby spěchali. A přišlo mi, že cesta utíká daleko rychlej než před rokem. Tehdy nám to trvalo cca hodinku a půl, s podobným časem jsem počítala i letos. Ale zůstala jsem doslova čumět, když jsme 15.56 dorazili na vrchol Luže! Kluci jsou prostě fakt borci!!!
Počasí nám přálo, bylo vidět široko daleko, svítilo sluníčko a my nemuseli vytahovat mikči, které jsme si nesli v baťůžcích.Kluci pojedli svoje Brumíky a úplně z nich sálalo nadšení a radost ze zdolaného vrcholu. Já měla taky radost, protože jsem si pamatovala, jak loni Martínek poplakával a my ho museli motivovat pitím, sušenkama a pořád jsme kvůli tomu zastavovali. Tentokrát jsme to vylezli na jeden zátah a i dolů jsme šli každý po svých :-)
Za odměnu jsem jim v chatě Luž koupila tatranku. No snědli ji s chutí!
A hádejte, co mi v autě řekli na to, kam pojedeme zítra? No přece na Luž, protože tam jsou překrásné rozhledy :-) A s tím musím souhlasit...
Žádné komentáře:
Okomentovat