Zatím jsme výletování moc nedali. V pondělí ráno jsme dostali od rehabilitační sestřičky bojový úkol - opatřit si tajpovací pásky. Takže dopolední výlet byl jasný - namířili jsme si to do místní lékárny. Ono to není moc daleko, ale 3 kiláky jsme před obědem v nohách měli. Navíc léčebna je na kopci a kluci se zpátky sunuli jak šneci... Pondělní odpoledne jsme prospali, a to doslova. Asi na mě dolehla únava ze sobotní cesty sem. Každopádně jsme se probudili skoro ve čtyři, to už se nikam nehodilo jet. Takže jsme obešli areál léčebny, zašli ke koníkům po večeři si dali odpočinkové kino, kde dávali pohádku Lví král.
Doufala jsme, že v úterý to bude o něco lepší. S maminkama z oddělení jsem se domluvily, že se zajedeme podívat na přehradu Naděje. Zase jsem si s klukama pospala, nicméně o půl čtvrté jsme byli připraveni vyrazit. Bohužel počasí nám nějak nepřálo, mraky se nám honily nad hlavou, tak jsme plán přehodnotily a naznaly, že bude stačit, když zajdeme na Schillerovu vyhlídku, která je na kopci vedle léčebny. Taky pěkný kopec, tak proč ne. Jak jsme došli přes louku k lesu, děti se nám šermovaly klackama, jedna holčička najednou začala plakat, že ji bolí očičko. Jestli v tom měl nebo neměl prsty náš Martínek - to fakt netuším. Ovšem maminka to vzdala a i s jejíma dětma si to namířila zpět k léčebně. Pokračovaly jsme tedy už jen s jednou maminkou, s našima klukama tak ťapala ještě 2,5letá holčička. Odbočili jsme na lesní cestu, co vedla do kopce.... a tak nějak nám - už docela vysoko a daleko - došlo, že vyhlídka bude patrně jinde. Do léčebny jsme se vrátili akorát tak na večeři :-) Ondra si pak zašel do kina na pohádku Malá mořská víla, Marťa nesnědl večeři, takže ten si to namířil přímo do vany.
Plánovat výlet na středu nebylo potřeba. Ráno se nestihlo nic, maminka si totiž užívala :-) Objednala jsem se tu na masáž! Je tu německá praktikantka Anička a masíruje zadarmo - no byla bych hloupá, když bych toho nevyužila. Mimochodem - v pátek jdu zase :-) Bylo to fakt prima. Kluci si mezitím pouštěli na tabletu pohádku Tajemství staré banditky. A jestli se ptáte, proč zrovna tuhle? Vysvětlení je jednoduché - tahle pohádka se totiž točila na zámku Lemberk, kam mám v plánu s klukama zavítat...
Výlet se včera ale přecejen konal - organizovala ho léčebna a jeli jsme do Doubice.Tam se nachází Stará Hospoda a hned u ní je super areál pro děti - vyřezávané dřevěné sochy, kamenný hrad s bludištěm, skluzavka - no prostě pro děti ráj.... Kluci se vyblbli, pak tam pro nás měli připravené pohoštění - čajíček, kávičku, buchtičky.... Ondra snědl 3 makové buchty, já jen dvě makovo-tvarohové, Marťas měl jednu. Se musím pochlubit - Ondra se nám tu nějak rozjedl :-) Do léčebny jsme přijeli po šesté hodině, kluci se už jen navečeřeli, vysprchovali a šup do hajan...
Dnes ráno jsme měli asi hodinku čas. Nemělo smysl někam vyrážet autem. A tak jsme šli jen pěšky. Kluci teda žalostně úpěli a ptali se, proč teda tady máme auto, na což jsem jim odpověděla otázkou, proč oni teda mají nožičky? Ale jak jsme zabočili přes tenisové kurty do lesa, prodírali se houštím a hledali pěšinku, kterou bysme se dostali srázem na cestu dole u potoka, to už je začalo bavit. Prošli jsme se kolem rybníka, zašli na náměstí - no a když jsem jim koupila bublifuk, tak byli v sedmém nebi :-) Ještě že jsou zatím tak úplatní :-))))))
Žádné komentáře:
Okomentovat