Ti, kdo nás znají, už vědí...
Je to víc než rok, kdy jsme tu byli. Bylo tu nádherně, prožili jsme tu úžasných 7 týdnů, na které vzpomínáme dodnes. A musím říct, že tehdy bych si rozhodně nemyslela, že se sem ještě někdy vrátíme.
Jenže rok se s rokem sešel a v hlavě pořád hlodal červíček pochybností, jestli to naše "nikdy" je opravdu nikdy. Teď se tomu směju, ale vážně platí "nikdy neříkej nikdy", protože my tu jsme :-)
K našemu rozhodnutí přispělo více faktorů - tím prvním je, že je tu opravdu moc krásně. Člověk vyběhne před dům a je v lese. A ten les je opravdu les, ne jen pár stromů vedle sebe. On totiž tak, ale tak hezky voní, že člověk chtíc nechtíc musí klukům říct: "Kluci, dýchejte! Cítíte to? To je ale vzdoušek, co? Tak takhle voní opravdový les!"
Dalším důvodem pro zvážení byl fakt, že kluci, hlavně tedy Ondra, jsou od začátku roku často nemocní a my s taťkou už jsme z toho začali být lehce zoufalí. Zatím ne tolik, co loni, ale začalo se to tomu rychlým krokem blížit. No a tím posledním faktorem, který nás přiměl, abychom se zcela vážně začali zajímat o možnost tu pobýt, byla skutečnost, že u nás nefunguje školka a stejně bysme museli být s klukama doma. Takže proč zrovna nezkusit spojit příjemné s užitečným...
Tak co, už jste doma?
Tak ještě malá nápověda. Vyjížděli jsme v šest ráno, udělali jsme si jednu přestávku kousek před Hradcem a dorazili sem něco málo po půl jedenácté. Tachoměr ukazoval krásných 279 km. A inoformace pro našeho taťku - průměrná spotřeba byla 4,9 litrů :-) (informace pro ty ostatní - máme benzíňáka)
Už určitě víte :-) Jasně - jsme opět ve Cvikově a hodláme si to tu náležitě užít. U kluků se tu tentokrát s taťkou vystřídáme, protože už bohužel (no, spíš bohudík) taky chodím do práce. Ale to neva, aspoň bude od loňska změna.
Žádné komentáře:
Okomentovat