Ve čtvrtek jsem se rozhodla, že vyrazíme na Panskou skálu.
Napřed jsme se ale stavili v Novém Boru. Jednak jsme v hračkářství koupili dřevěné šachy, no a pak jsme zašli do infocentra a koupili nějaké turistické nálepky, pár pohledů, taky tričko s motivem skalního hradu ve Sloupu a pobrali pár informačních letáků. Navíc se nám zadařila jedna "kuriozita" - využili jsme jejich neveřejné WC, protože Martínek v zcela nevhodnou chvíli na celé info zahlásil "kakat!!!!" a Ondra se pro jistotu přidal "já taky!!!" Zadařilo se nakonec jen Martínkovi, ale já byla červená až na zadku...
Nakonec jsme ale vyrazili k Panské skále. Už jsme tam byli loni, ale tehdy nám nevyšlo počasí a foukalo. Letos jsme ale sluníčko měli snad objednané :-) Bylo parádně. Kluci se z parkoviště nadšeně rozběhli ke skále, ptali se, jestli opravdu půjdeme až tam nahoru a s napětím poslouchali moje vyprávění o princezně Krasomile a králi Miroslavovi, kteří se tady u té skály schovávali před zlými zbrojnoši...
Na skálu jsme vylezli, opravdu až úplně nahoru, rozhled byl parádní. Kluci posvačili svoje Brumíky, poseděli jsme hodnou chvíli a pak pomaličku opatrně slezli dolů. Myslela jsem, že už skálu jen objedeme a jedeme domů. Omyl!
Dole u rybníčku seděl rybář. Zrovna si vybaloval pruty a kluci ho nadšeně pozorovali. Ondra se mě ptal: "Copak jsou v tomhle rybníce nějaký ryby?" No jak já to mám vědět. A na otázku, jak je ten pán bude lovit, jsem jim odpověděla, ať se jdou pána zeptat. No pána, byl to spíš kluk, tak 25-30 let. Naštěstí mu kluci nevadili, ukázal jim, jak se na háček napichuje žížala, nahodil udičku a šup, splávek už se houpal uprostřed rybníka. Kluci si v tichosti sedli na břeh vedle něho a jako správní rybáři čekali, čekali a čekali, určitě aspoň 20 minut. Marťas pak šel ještě krmit kačeny, u rybníka jsme pobyli asi hodinku, pán za tu dobu nic nechytil. A pak už jsme jeli spokojeně domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat