Poustevník

Kdo to tu zná, je mu jasné, kde že jsme to byli, když řeknem, že u poustevníka. 

Zopakovali jsme výlet z loňska a zamířili jsme na skalní hrad ve Sloupu. Kluci nadšení ze schodů a z "terénu", což znamenalo, že při prohlídce hradu hrozil pád, zakopnutí o kořeny, zvrtnutí nohy nebo jen prosté uklouznutí na skále, která byla jakoby pocukrovaná drobným prachem z písku. Nic z toho se naštěstí nestalo a tak to pro nás bylo příjemně strávené dopoledne. Prohlídku jsme zakončili v hradní kapli, kde hráli dva muzikanti - jeden na housle a druhý na klávesy. Mně se to líbilo moc a byla jsem až překvapená, že kluci taky vydrželi aspoň chvíli sedět v klidu a poslouchat... Já bych takhle vydržela klidně ještě hodinu, ale v léčebně už na nás čekal oběd.

Martínka dopolední výlet zmohl, patrně ještě dospává včerejší náročnou cestu. Ondra taky dodržuje polední klid - ten už ovšem nespí. Podařilo se mi ho taky zahnat do postele - tak je pod peřinou a hraje na tabletu šachy :-) Už přemýšlím, co spácháme odpoledne. Tajný tip mám - teď jen záleží, v kolik se probudí Martínek...

Ještě bych měla dodat, že turistické známky jsme tu v širokém dalekém okolí vysbírali už loni. Letos jsme klukům začali sbírat turistické vizitky, což jsou takové nálepy s fotkou daného místa. Lepí se do speciálního deníčku, kam se dá napsat stručný popis výletu a je tam místo i na razítko :-)