Vánoce jsou tady

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady - chce se mi zpívat jako v profláklé reklamě na Coca-colu. Po roce už jsem se konečně dočkali. Už dnes večer, už za necelých 10 hodin :-) Celý rok jsme byli hodní, někdo víc a někdo míň, taky někdy víc a někdy míň, ale myslím, že Ježíšek nám všem něco přinese. 

Dnes nás ovšem ještě čeká zdobení stromečku. Poprve od té doby, co máme kluky, ho budeme strojit společně. Ještě loni jsme na něho baněčky a světýlka věšeli s taťkou večer před Štědrým dnem, až šli kluci spát. Ti ho pak ráno objevili rozsvícený a bylo to pro ně velké překvápko... 

Ostatní přípravy však probíhají přesně podle plánu, čili jako každoročně. Cukroví je napečené - přiznávám, letos jsem pekla jen čtver z nichž do dnešního dne přežilo jen linecké a mandlové suchárky (a to ve značně ztenčené zásobě!) ale i tak budeme mít zhruba 20 druhů - kolegyně v práci totiž peče úúúžasně a vzorek neváhala poskytnout. (3/4 kg je i tak víc než dost a povánoční kila navíc nás stejně neminou) Včera jsem jako každý rok udělala bramborový salát a velký hrnec zelňačky. Jak říkával už můj taťka, kluků děda, salát se musí náležitě uležet a slehnout, a tak ho chodil do lednice pořád kontrolovat, jestli už se slehává. Samozřejmě s lžící :-) Mám pocit, že tahle tradice bude pro příští generace zachována, náš taťka se jí taky milerád chopil. Jen kluky to zatím moc nebere a povinné ochutnání salátu brali jako největší trest. Nechápu :-( Zelňačky už taky ubylo, klukům taky moc nejede, ale to je tím zelí, jakože konzistencí. Poučena z loňska jsem porci pro ně vzala ponorným mixerém a snědli všechno. "Nás nedostanou", chce se mi napsat :-) Kapr už taky čeká v lednici a jeho přípravy se již tradičně chopí taťka. Liguére (karamelový ala Bailys) byl taky hotov, ale vlivem ochutnávacího procesu je flaška prázdná. Jeho příprava je však rychlá, takže dnes ještě rychle uděláme ten, aby se do večera stihl náležitě vychladit. 

Ovšem pozor - novinkou těchto Vánoc je u nás domácí vánočka. Recept na ni není ani rodinný ani od žádné kamarádky, nýbrž pozor - podělil se o něj náš šéf, který kdysi dávno pracoval v pekárně a doteď se baví tím, že sem tam něco upeče. Všechny nás šokoval tvrzením, že vánoček prý peče pro rodinu a známé rovných šedesát. Fakt nechápu, jak to ten chlap dělá... 

 A tak vybavená pravým profi receptem jsem neváhala a pustila se do ní. Jak od profíků není, to neříkám. Co se týče pletení, mám zcela jistě rezervy. I když i já jsem kdysi dávno, takových 15 let zpátky brigádničila v pekárně, a vánočky ze šesti jsem taky pletla - oběma způsoby, jak s okýnky, tak bez nich. Ale bohužel už je to dávno a má paměť není nekonečná. Včera jsem v jednu chvíli pustila prameny a následné chyby v pletení si všimla až když byla celá hotová. Nicméně chuťově je nepřekonatelná. 

Takže přátelé, kamarádi, příbuzní a známí - vánočka je na stole a Vánoce jsou tady :-)