Ukolébavka

Ukolébavky mám ráda. Už jako malá holka jsem je milovala. A hrála na kytaru. A v prvním těhu jsem je zpívala Ondráškovi do pupíku. Někde jsem totiž vyčetla, že dítě si na to zvykne, a když je pak na světě a máma mu tuhle známou ukolébavku zazpívá, tak se mimčo okamžitě zklidní a brzy v klidu usne. Ha ha ha. A ještě jednou ha. Na Ondru to nefungovalo ani omylem, byl nespavec a křikloun první kategorie.

Ale přesto jsem mu zpívávala Ukolébavku od Jarka Nohavici. Jen refrén jsem si trochu pozměnila "hajajajajajajajá, malej Ondra, taťka a já". Když se pak narodil Martínek, refrén jsem změnila na "hajajajajajajajá, Marťa, Ondra, taťka a já"

Další v řadě uspávacích písniček bylo Ho ho watanay. Přiznám se, že tady jsem pokulhávala s pamatováním si textu, ale refrén postačil a zpívala jsem ho pořád dokola, dokud to Ondráška či pozděj Martínka bavilo nebo dokud neusnuli, což bylo málokdy.

Jako holka s kytarou (no, teď už spíš holka s kytarou zavřenou ve skříni) jsem nemohla nezazpívat Blázovu ukolébavku. A tak jsem pěla "Máš má ovečko dávno spát" a moje ovečky ne a ne usnout :-)

  

Mé malinkaté milované andílky jsem často dlouhé minuty (Ondru i hodiny) hojkala v náručí, chodila s nimi po celém bytě a dělala všechno proto, aby usnuli a aspoň chvilku dali spočnout sobě i mně. Při houpání u mě na rukách poslouchali "Hajej můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá děťátko svý..."
 

Když se narodil Martínek, už v porodnici mi zcela automaticky naskočilla melodie a k ní tenhle text. Absolutně netuším, jak jsem k tomu přišla, ale musela jsem to někde slyšet, protože vlastní tvorba to určitě nebude...

Hajči hajčičí, ať Marťa nekřičí,

hajči hajčičí, ať nekřičí...

Pro zklidňování a uspávání Martínka byla tahle moje i Martínkova nejoblíbenější a musím říct, že jsem měla a stále mám pocit, že na Marťase opravdu vždycky zafunguje :-)

Minulý rok jsme byli na táboře a tam jsem poprve slyšela Mravenčí ukolébavku od Svěráka a Uhlíře. Okamžitě jsem si ji zamilovala, prostě láska na první poslech :-)  Kouzelný text "Slunce šlo spát za hromádku klád, na nebi hvězdy klíčí..." Moji kluci jsou taky takoví mravenečci. Celý den se nezastaví, pořád někde běhají, něco tvoří. Tahle písnička je jak o nich :-) "Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký... spinká a sní... nespí tam sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí..."

Další moje oblíbená písnička na dobrou noc je Večerníček od Karla Černocha "Dříve než nám klesnou víčka..." S tou jsem ale na Ondru vyrukovala až pozděj, až znal alespoň nějaký jiný večerníček než jen Krtka :-)

Kouzelná uspávací písnička, vhodná pro kluky, je Spinkej od Spirituálu. Řekla mi o ní kamarádka Lenka, co mají dvojčátka holčičky :-) Má nádherný text a ještě hezčí melodii. Několik měsíců jsem ji Ondrovi denodenně zpívala těsně před spaním. "Už se končí den, už je čas k spánku..."

Nedá mi to a musím sem dát ještě originál, fakt kouzelná melodie... John Denver a jeho Leaving on a Jet Plane... A jasně, je to ta melodie z Armagedonu :-)

Jo, ukolébavky - to je moje :-) Určitě jsem klukům zpívala i jiný, no všechny si určitě nevybavím.
Ale když už jsme u toho opravdového usínání - snad nesmrtelný je "Dobrou noc strýčku Fido, dobrou noc děti"

V neděli odpoledne jsme byli u babičky a Marťa tam po obědě ne a ne zabrat. Bylo na něm vidět, jak moc je unavený a že se mu spát chce, jen mu to zkrátka nešlo. Nakonec si ho vzala babička do náruče a zpívala mu starou známou, ale stále pěknou "odrhovačku" Halí belí, koně v zelí a hříbátka v petrželi." Marťa byl po chvíli tuhoš :-)

Včera večer jsem ho jako vždy nakojila, pak udělal taťkovi pápá, já se zeptala "kde máš pejska?", Marťa řekl "tam" a ukázal na postýlku. Nad postýlkou se ho jako každý večer ptám "je tam pejsek? jo? je tam?" a Marťas jako vždy radostně ukazuje na pejska a říká "jo, pes" a už se pro něj natahuje. Položím ho na polštář, on mi ještě řekne "nohy", čímž myslí, ať mu je zakryju peřinou, kterou on si za chvíli stejně odkope, ale to neva, patří to k rituálu :-) Zamáváme si, já odcházím a počítám, že za chvíli usne. 

Martínek se sice v postýlce zklidnil, ale stále si něco brouká. Moc tomu nevěnujeme pozornost, ale podvědomě nám to něco připomíná... Zaposloucháme se a zcela jasně slyšíme, jak si Marťa zpívá: "halik beli" a pak přidává ještě "koněk zelí".

A takhle to je vždycky - já se měsíce a roky o něco snažím, něco kluky učím. No a pak přijde někdo, jednou klukům něco řekne nebo ukáže a oni to hned pochopí a umí. 

Ale já jsem ráda, že to tak je. Utěšuju se tím, že základ mají ode mě. A na dobrých základech se vždycky dobře staví, no ne?