Ondrovy vláčky

Ondra si hraje s vláčky, já ho tiše pozoruju a nestačím se divit. On si začal hrát JINAK - začal mluvit za různé mašinky, vymýšlí si situace a dialogy. Potichu zapínám počítač a píšu, co slyším :-) sedím k němu zády, ale občas na něj mrknu, hlavně nenápadně, aby si mě nevšiml...

Je to tak kouzelné :-) A nemožné si to nahrát, vyfotit, jakkoli zvěčnit - hned by mě viděl a přestal by s tímhle hraním. Tyhle okamžiky jsou zkrátka téměř nezachytitelné... Přesto to zkouším :-)

červená

zelená

můžete jet

dááál

pokračujte

pozor Jakube, tuhle ses pořezal

já jsem se nepořezal

ale pořezal ses

všichni nahoru

jééé, pozor, pozor

jauvajs

Jakube zatáhni, no zaber

už jsi venku, Tomáši

děkuji Vám

musím to vytáhnout, tady zastavíme.

Děkuju Vám, děkuju Vám pane jeřábe

Jakub je teda silná mašinka

hůůůůů, jeďte, hyjééé

už jedem

vyšlapte to do kopce, do-kop-ce, už-to-je-de, už-to-je-de

počkejte, já přivážu most, počkejte! abyste tam mohli jezdit

děkuji Vám, už-tam-bu-dem, už-tam-bu-dem

přijelo auto ke kolejím a vykouklo a otevřelo se

jeďte!

jsme zaparkovaní

uhni nám auto!

tak dobře

otevřu vláčka! vystoupil tatínek a otevřel vláčka. Vyvětrali jsme.

Jsem velké auto.

Běž zajíčku, běž za ní, pober jí to koření

 Já Tě dostanu!

...teď se otočím na Ondru a on šmodrchá provázky a jeden přivazuje žirafě z dupla kolem krku. Tak to nebyl jen tak ledajaký provázek, ale jo-jo :-)  Začíná to být zajímavé, ale právě se nám vzbudil Martínek, na což mě Ondra okamžitě upozorňuje.

"Vzbudil se nám Maťa, plače. Vem si ho, ať neplače. Vzbudil se nám Maťa. Mamíííí, vem si toho Maťu, plače snad. Mamíííí, vem si toho Maťu ať neplače, opravdu si ho vem!"


Hraní skončilo. Tak třeba zase příště...