Ostrá horka

Sbíráme turistické známky. Už od svatební cesty :-) Tehdy jsme byli v Českém ráji a tenhle "suvenýr" jsme tam viděli poprvé. Zalíbilo se nám to - dřevěné kolečko s vyraženým symbolem navštíveného místa. Nedá se koupit nikde jinde než přímo v daném místě, případně nejbližší hospůdce, infocentru, na obecním úřadě nebo prostě tam někde... Náš první úlovek byly Trosky.

Nejsme typičtí lovci turistických známek. Nehoníme se za nimi, neplánujeme dovolené podle toho, kde jich budeme moct ulovit nejvíc. Zatím :-)))  Doteď to bylo tak, že jsme známku koupili všude, kde jsme na ni narazili, ale dopředu jsme nepátrali, jestli třeba někde poblíž není další cíl, kde by se dala známka sehnat.

Jsou prázdniny. Poslední prázdniny, kdy je Ondra ještě se mnou doma, kdy jsou oba kluci od rána do večera pořád spolu. Chce to něco vymyslet. Nějaký nápad. Přece to nemůžou být úplně stejné prázdniny jako ty předchozí!

A tak jsem na to přišla. Budeme podnikat výlety a náš cíl bude jasný - ukořistit novou turistickou známku :-)

Na dnešek jsem naplánovala výšlap na brněnskou rozhlednu Ostrá horka. Rozhledna patří k těm železným, kde když se podíváte přímo pod sebe, tak vidíte až dolů na zem. Pohled to není moc příjemný. Sice mi to až tak nevadí, ale raděj se dívám do dálky, to zas jo. Nešli jsme sami, byly jsme 3 mamky a 5 kluků. Maťa se vezl v kočáře, Ondra jel na kolo-odrážedle.

Rozhlednu jsem našli rychle, cesta k ní byla příjemná, jen v jednom místě jsem myslela, že ten kočár opravdu nahoru nevytlačím. Ale podařilo se. Na rozhlednu Ondra i Marťa vyšlapali sami. Marťu jsem teda musela držet za ruce a dolů jsem ho nesla v šátku. Už v mezipatře jsem viděli, že námaha stojí za to, no a nahoře se nám naskytl zcela luxusní pohled na celé Brno. Fakt jsem se kochala :-) Bohužel jsem s sebou neměla foťák :-( No, každopádně jsme tam nebyli naposledy - někdy (snad brzo) tam vezmeme i taťku, ať nám to zdokumentuje :-)

Nakonec nezůstalo jen u rozhledny, relativně kousek je totiž Panská lícha a tam spousta koní. Jedna z těch kamarádek nám tam domluvila poníka, takže Ondra mohl i hřebelcovat a nakonec se i chvíli svezl. Fakt zážitek :-) Maťa se cestou z rozhledny prospal, takže u koníků už byl čilej jak rybička a byl ze všeho pěkně vyvalenej :-) Koníčci se mu líbili, pořád mi je ukazoval. No a když kolem prošla ovečka, byl úplně paf.

Cesta zpátky už ale byla docela náročná. Jednak jsme šli pořád do kopce, no a taky byl splněn druhý cíl dne - utahat kluky tak, že padnou do postele a budou spát až do rána jako zabití. Chvílema to ovšem vypadalo, že padnou už cestou... Ale kupodivu to všichni prďoši skvěle zvládli, no a my mamky koneckonců taky :-)
Prostě fakt prima den :-)

a tady je dnešní úlovek