Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.
Ralph Waldo Emerson

čtvrtek 28. července 2011

Pod zemí v podzemí

Tento týden jsem měla v plánu vyrazit s klukama zase někam na výlet, třeba zdolat další rozhlednu. Jenže počasí  je fujtajbl, člověk neví, jestli ta šedá obloha vydrží až do večera nebo jestli během chvíle nepřijdou černočerné mraky a nezačne pršet. A tak jsem se včera ráno rozhodla, že to riskneme. Ale tak napůl. Nepůjdeme nikam do přírody, ale vyrazíme do Brna, kde se přecejen v případném dešti dá schovat o něco líp než někde v lese daleko od lidí. A nepůjdme nikam na rozhlednu (na věži na Staré radnici jsme byli s Ondrou loni), my naopak navštívíme podzemí. Bylo zpřístupněno teprve nedávno, takže žhavá novinka letošního léta :-) A šli jsme stejná sestava, jako minulý týden na Ostrou horku - 3 mamky a 5 kluků. Na chvíli se k nám připojil i brácha jedné z kamarádek se svým osmiletým synem.

Marťa se cestou chvíli prospal, přecejen drncavá cesta vlakem je dobrý uspávadlo :-) Prohlídky jsou každou půlhodinu, tak jsme zakoupili vstupenku a šli do malé Aidy na zmrzku. Ondra ještě není zkušený lízač zmrzlin, takže to za chvíli bylo na triku zcela jasně vidět. Když jsem mu to říkala, chtěl se podívat a samozřejmě kšiltem narazil přímo doprostřed kopečku. Nakonec to dorazil tím, že tam poskakoval, zakopl a spadl na zem. Zmrzlinu držel pevně v ruce a kupodivu ji nevyklopil, zato si ji obtiskl přímo doprostřed čela. No jak z grotesky...

Když jsme se už bez zmrzlin vrátili do vstupního prostoru k podzemí, zjistili jsme s kámoškou, že nemáme tu  vstupenku... No nechaly jsme ji na stolečku mezi letákama!!! Naštěstí ji tam našli a když pak viděli, že ji zoufale sháníme, zamávali s ní na nás. To bylo radosti :-))) 

Návštěva podzemí mě velice překvapila. Vlastně jsem ani dopředu nevěděla, co od toho čekat, takže pak jsem byla o to víc nadšená. Kluci to zvládli v pohodě, i když u kasy to vypadalo, že my mamky jsme krotitelky dravé zvěře (ano, tak nějak hlučně a rychle se prďoši pohybovali, Ondra ovšem vynikal) a slečna, co prodávala lístky, nás strašila, že by nás taky mohli vyvést, neb se jim množí stížnosti od spořádaných, tichých a klidných návštěvníků... Maťu jsem měla v šátku, byl tak trochu rozespalej, takže za celou dobu nevydal ani hlásku a jen všechno pozoroval. Ondra taky na všechno koukal, na co šlo, na to si sáhl a co mohl, to vyzkoušel, občas se držel za ruku mě, občas jiné "tety", ale neztratil se :-)

Virtuální prohlídku je možné shlédnout zde. My byli v Labyrintu pod Zelným trhem, který je údajně pro ty naše prďochy zajímavější než Mincmistrovský sklep. Prohlídka trvala cca 40 minut, šlapalo se 212 schodů a trasa měřila asi 3/4 km.

Podzemí bylo fajn, ale slíbili jsme klukům ještě rybičky. Zašli jsme tedy ještě kouknout na stálou akvarijní výstavu vedle Staré radnice, což bylo pro kluky taky dost zajímavý. Kromě různě velkých a různě barevných rybiček tam měli i chlupatýho pavouka nebo třeba raka. Výstava teď na konci července končí, prostory se budou opravovat - a co bude s rybičkama dál, toť otázka. Měli tam petici za její záchranu, tak jsem přidala svůj podpis. 

Kousek od Staré radnice jsme se stavili do prodejny sýrů, ale klukům to tam vůbec nevonělo. Nám mamkám jo a nechaly jsme tam nemalý peníz :-)))))

A pak, protože jsme byli přecejen v Brně, prošli jsme nějaké obchůdky na Masaryčce a nakonec jsme zapluli i do mého oblíbeného knihkupectví u Barviče. To se nám ovšem stalo osudným. Začal totiž pořádný slejvák, no raděj jsme tam chvíli zůstali. Tím nám ale následně ujel vlak, pršet nepřestávalo, rozhodli jsme se tedy, že i tak půjdeme na další - a docela fest jsme zmokli :-(

Ve vlaku to vypadalo, že dešti úspěšně ujíždíme. Bohužel chvíli před tím, než jsme měli vystupovat, nás déšť přecejen dohnal a strhla se obrovská průtrž. Ale protože bylo skoro sedm večer, nemělo moc smysl čekat, jestli to přejde nebo ne. Naši malí loupežníci byli dost uchození, ospalí a hladoví - a já ostatně taky. Kluci, ač měli pláštěny, stejně byli mokří jak vodníčci. A jen tak mimochodem - Ondráškovy boty suším ještě teď...
Opět se mi potvrdilo, že čisté dítě, které přijde z venku, nemůže být rozhodně tak spkojené a mít tolik zážitků jako třeba včera mí kluci :-) Jo, vypadali na to, hlavně Ondra :-))))

Turistická známka brněnského podzemí ještě není, nicméně už je odhlasováno, že vyrobená bude - takže ta do naší sbírky přibyde až později. Nakonec ale přecejen  nějaký úlovek mám. Sice jsme tam nebyli včera, ale všechny objekty známe. O Kapucínech pořád uvažuju, jestli už to pro Ondru je nebo ne, o Anthroposu mám jasno, že by ho zaujal pouze mamut, no a kolem Měnínské brány chodíme často. Až bude zase někdy pod mrakem, zajdeme tam na výstavu hraček. Ani jsem netušila, že tam něco takového je... Přidá se někdo???

1 komentář:

  1. Sice jsi taktně napsala my, ale uvedu to na pravou míru - ten lístek jsem zapomněla já, mezi prospektama, které jsem jim tam předtím poshazovala do koše. Myslím že ty paní (slečny) v pokladně na nás dlouho nezapomenou :-)). A Ondra s tou zmrzlinou, ještě teď se tomu musím smát :-D.
    Yvča

    OdpovědětVymazat