Venku prší, tak pouštím DVD Honzíkova cesta. Je tam scéna, kdy Honzík říká, že má dvě jména - maminka mu říká Honzíku a ve školce, když paní učitelka řekne Jan Tichý, tak je to taky on.
A Ondra začal svůj veledlouhý monolog.
"Mamííí, já mám jenom jedno jméno, že?"
"Ne, Ondrášku, Ty máš taky aspoň dvě jména. Ty se jmenuješ Ondřej, ale já ti říkám Ondrášku nebo Ondro, taky Ondřejíčku nebo Onďulko."
"Aha, no jistě.
A ty máš taky dvě jména, že? Někdy jsi maminka a někdy mamka."
A tak se ptám: "A Ondro, co myslíš, má Martínek taky dvě jména?"
"No jistě, jmenuje se Martin, ale je to náš Martínek a říkáme mu Maťa.
A taťka má taky dvě jména - někdy je to taťka a někdy mu říkáme tatíííí.
A možná i strom má dvě jména. Jmenuje se někdy stromeček a někdy stromy.
I švestky jsou někdy švestky a někdy švestičky, který se jíjou. Že jo?
I holčičky mají dvě jména. Jmenujou se někdy holčičky a někdy holky. Že????"
"No jasně!" Jsem ráda, že je to takový můj malý velký mudrlant. Beru ho do náruče a chovám si ho jak když byl malé miminečko. Bože, to letí, on už je tak velkej a umí přemýšlet... Úplně se zasním...
"To jsi ty, holka!!!" vrací mě Ondrášek zpět do reality.
"A žebřík má taky dvě jména, že jo? Někdy je to žebříček a někdy žebřík.
A pes taky - někdy je to pejsek a někdy pes.
A děda taky, že??? Někdy je to dědeček a někdy děda Dým" (tady musím říct, že je to jakási přezdívka dědečka, co má na zahradě udírnu - Ondra když viděl, jak jde od tam kouř a neuměl říct kouř, tak jsem ho naučila, že je to dým, což uměl říkat hned a od té doby je náš děda prostě děda Dým)
Máme to ale šikulu, co?
Žádné komentáře:
Okomentovat