Na včerejší den jsme si naplánovali návštěvu solné jeskyně. Tam s sebou bereme tetu Kláru - jednak pak máme oba kluky zadarmo a taky je to pak veselejší a pro mě jednodušší - všechno tak nějak rychlej odsýpá a já nemusím mít strach, že začnu šilhat, když mám v relativně neznámém prostředí hlídat oba naše loupežníky. Navíc tam byla i kamarádka Evča s Martínkem, tak si kluci pohráli a my ženský jsme si pokecaly. No prostě správný relax v solné jeskyni :-)
Ale pořád jsem si říkala, že by to na odpoledne chtělo nějaký mini-výlet. Někam, kde jsme ještě nebyli, kde by to bylo pro kluky aspoň trochu zajímavé nebo kde by se až tak nenudili, no a samozřejmě někam, kde bychom ulovili další turistickou známku.
A tak mě napadl Klášter ve Vranově. Nikdy jsem tam nebyla, jen jsem o něm slyšela. Cesta tam vede do kopce a přímo ve Vranově ještě do většího kopce. Napřed jsem pátrala po nějakém infocentru, abychom koupili dřevěnou placku a poptali se, co vše je tu možné vidět. Sestra Zdislava byla milá a velmi ochotná. Kromě známky jsem dostala i malý letáček o celém komplexu. A navíc nám řekla, že je ten den vše přístupné, tak ať si vše v klidu prohlédneme. Nevadil jim ani Ondra na kolo-odrážedle. To jsme teda přímo do kostela nebrali, to zas ne :-)
Zaujaly mě tyhle zvony. To musí být paráda, když se rozezní. A tak jsem to blikla aspoň mobilem...
A pak jsme vstoupili do kostela. Věřící nejsme, přesto bylo dané místo něčím zvláštní.. Upoutala mě překrásná stropní malba. Hned jsem se ptala Ondry, jestlipak ví, jak to někdo na ten strop kreslil :-)
Nevěděli jsme, kam až můžeme jít, ale když jsme na dveřích vzadu vlevo viděli nápis Vranovské jesličky, vešli jsme. Byly vyřezávané ze dřeva a po vhození mince buď zahrály koledu nebo se postupně rozsvěcovaly obrazy - výjevy s Ježíškem a nakonec došlo i ke kolébání v jesličkách. Řekla bych, že Ondrovi se to líbilo a světýlka ocenil i Martínek :-)
Pak jsme se vrátili zpět do kostela a hledali jsme zadní vchod, o kterém nám také říkala s. Zdislava. Velmi pomalu a opatrně jsme otevřeli druhé dveře vzadu, tentokrát napravo. Bylo to takové tajemné a tajuplné :-) Ale šli jsme správně a dostali jsme se do kaple, na kterou nás předtím řádová sestra také upozornila.
Byli jsme mile překvapeni, co všechno jsme mohli vidět. Pro mě to byl fakt zážitek. Nakonec jsme kostel obešli jakoby o patro níž, kde se nacházel vchod do hrobky. Bohužel toto bylo v celkem dezolátním stavu, takže až dovnitř jsme se nedostali. Ale procházka krásná. Navíc, protože tento komplex je opravdu postavený na velikém kopci, byl odtud opět překrásný výhled....
Nakonec jsme ještě narazili na strom, na němž rostlo něco, co bylo vzdáleně podobné ostružinám, jen plody byly delší. Dozvěděli jsme se, že to jsou moruše a já s Klárou jsme i ochutnaly. Ondra nechtěl, no klasika :-( Ale chutanalo to skvěle, trochu jako ty ostružiny, přesto jinak :-)
Dodatek:
Na zpáteční cestě jsme chytli pořádnou kolonu, takže jsem přímo z auta, ač se to nemá, volala kamarádce, co bydlí na kraji města, jestli se za ní nemůžem stavit. Ona má právě na kotníku ortézu, chodí o berlích, tak jsem věděla, že bude doma :-) Chtěla jsem se jí pochlubit, že jsem předchozí den byli na Ostré horce. Ale ona to věděla... Jak to? No pravidelně to tu čte :-)
Tak aspoň o Vranovu se včera dozvěděla přímo ode mě :-)
Takže Hani zdravím :-))) Vaše pískoviště jsme měli včera večer po koupání ve vaně :-) A mám pocit, že v autě je ho taky plno. A kolonu jsme samozřejmě chytli i večer, ale já to objela zadem přes most a všechno jsme krásně stihli :-)
Pravidelní čtenáři mě těší. Mám radost, že je Vám tu milo a každá pochvala potěší. Jájo, při té Tvojí se až červenám...
Žádné komentáře:
Okomentovat