Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.
Ralph Waldo Emerson

úterý 26. července 2011

Kousky II

O tom, že Marťa nejí kousky, už jsem tu psala. Situace byla dlouho neměnná, zlepšení minimální, spíš žádné. Jeho snídaně byly každý den stejné - mixovaný banán, piškoty, spařené ovesné vločky a k tomu jabko, švestka, nektarinka - tak nějak co dům dal. Občas jsem tam přidala tekutou mléčnou kaši, občas jogurt, no prostě trochu změna, ale furt na jedno brdo :-(

Po určitých pokusech jsem zjistila, že je k odpolední svačince schopný sníst brumíka nebo kinder mléčný řez. Nic extra zdravého, nicméně na cestách je to jako rychlosvačinka k nezaplacení... Protože kdo se má pořád chystat s něčím mixovaným do krabiček? A z obyčejné kupované ovocné přesnídávky se moc nenají, rohlík tak maximálně ožužlá, rozdrobí všude kolem a když mu zaskočí velký kus, tak se dáví a občas i zvrací :-(

Včera ráno jsem si všimla, že se s velkým zájmem natahuje na můj chleba se žervé. A tak jsem mu dala kostičku. "Ham ham," volá za chvíli Marťa s prázdnou pusou a ukazuje na můj talířek. Nebudu to natahovat - snědl mi takhle téměř celý krajíc. No supéééér. Že by další pokrok?!?

Dnes jsem opět zvolila taktiku nic nemixovat - a Marťa dostal makový závin. Pěkně na kostičky a hezky po jedné, aby ho náhodou nenapadlo rozházet je všude kolem. Zabralo to, opět volal "ham ham" a snědl jeden celý kousek. 

Mám obrovskou radost. Sice jde o maličký pokrok, ale správným směrem, což je moc dobře. Nevím, jestli si umíte představit, jaká obrovská přítěž  to je - vědět, že bez mixéru se Marťa nikde nenají. Celý den přece nemůže být jen na ovocných přesnídávkách, jogurtech a kaši... A tak nám držte pěsti, občas je to s ním vážně na budku :-) 

Utěšuju se tím, že má pořád jen těch svých pět zubů, dole jen tu jednu jedničku, co mu vyrostla v půlce května. Snad až bude víc zubatej, pochopí, k čemu ty zuby má a začne je používat :-) 

Marťo, věřím Ti, tak se snaž! Bezpečně vím, že se kousat naučíš :-) A s Tvým apetitem tuším, že nás všechny jednou sežereš... tedy chci napsat sníš :-)

a můj povzdech na závěr - kéž bych si to samé myslela i o Ondrovi... 

Žádné komentáře:

Okomentovat