První týden ve Cvikově

Týden = 7 dní a 7 nocí. 

Tý jo, to to uteklo. Ani se tomu nechce věřit.

Minulou neděli jsme sem jeli skoro 4 hodiny. Docela dost jsem přemýšlala o tom, jaký to tu bude, jaký tu potkáme lidi, jak to tu budem s klukama všechno zvládat.

No a realita je úžasná. Fakticky!!!

Personál je milý, všichni jsou opravdu velmi příjemní a vstřícní. Mám za to, že úsměv mají v popisu práce :-) Z léčby jako takové mám dobrý pocit. Rehabilitační sestře, panu primáři i všem ostatním zainteresovaným plně  důvěřuju a věřím, že zdejší pobyt klukům 100% pomůže. 

Areál léčebny je takový malý Český ráj - je tu les, skály, rybník :-) Lesopark má rozlohu necelých 10 hektarů, takže docela dost na to, aby se člověku po pár dnech neomrzel. Je tu vybudovaná naučná stezka s několika stanovišti. Martínek nejvíc miluje posezení u Vodníka - na ceduli jsou ryby, žába, volavky, čáp - prostě to živé, co má Vodník blízko sebe. Nejvíc Maťu bere sumec, kterého jsem pojmenovali podle toho v pohádce o Rumcajsovi. Takže když se blížíme, Marťa už z dálky volá "tam bude sumec Holdegrón!" Na loukách i pláccích mezi stromy jsou dětská hřiště - pískoviště, průlezky, skluzavky, ale taky kolotoč a trampolína. Ještě nemáme vše prolezlé, takže stále máme co zkoumat.

V neděli jsem se ubytovali, seznámili se s léčebnou a odpoledne poprve prošli výše zmíněný lesopark.

V pondělí už pozvolna začaly nějaké procedury, ale stále jsem byli spíš v procesu zabydlování. Odpoledne jsme se vydali do Sloupu v Čechách, kluci natěšení, protože jsem po dlouhé době jeli na opravdický výlet. Cílem byl skalní hrad a byla to dobrá volba. Všem se nám tam líbilo, navíc jsem ulovili naši první zdejší turistickou známku :-)

Po prohlídce hradu (kluci šlapali všechny schody úplně sami) jsme se vydali k nedalekému lesnímu divadlu. V létě se tam prý téměř denně hraje nějaké představení. Cesta nejprve vedla po rovince, ale pak celkem strmě stoupala. Maťa nadšeně zdolával přírodní schody (kořeny stromů spolu se skálou), kdy některé mu byly až do pasu. Výšlap stál za to, divadlo je kouzelné :-) Za jevištěm ve skále vedly chodby, kluci tam pobíhali, pěkně se tam vyřádili. Mimochodem na fotce máme zrovna představení já a Martínek :-)

V úterý jsme museli využít toho, že tu s námi ještě byl náš taťka. Ráno bylo zataženo, na tůru to moc nevypadalo. Tak jsme se vydali na zámek v Zákupech ulovit druhou turistickou známku. Prima výlet. V zámeckém příkopu se potuloval medvěd Medoušek, kterého kluci docela dlouho vydrželi pozorovat. Prohlídka samotného zámku trvala cca 3/4 hodiny, Ondra ji zvládl v pohodě, Maťu to trochu nudilo - ale přežili jsme to my, ostatní návštěvníci a dokonce i paní průvodkyně :-) Interiéry zámku jsou překrásné, opravdu přímo pohádkové - až budete mít cestu, určtiě se tam zastavte, návštěva tohoto místa rozhodně stojí za to :-)

Na oběd jsme se vrátili do Cvikova a po obědě se záhadně vyčasilo :-) No paráda. Opět jsme se autem přiblížili do Sloupu a tentokrát se vydali na rozhlednu, která nás lákala už předchozí den. Cesta vedla kolem lesního divadla, ale pokračovala dál do kopce. Martínek už poslední metry nedával, tak jsem ho nesla za krkem. I přes to je to borec, z něj i z Ondry brzo budou zdatní turisti. Jen co jsme se došplhali nahoru na rozhlednu, Ondra prohlásil, že se mu chce čůrat... Na otázku proč nešel už dole odpověděl, že nevěděl, kde tam mají záchod. Bezva, no... Taťka se nedobrovolně nabídl, že to s ním půjde dolů, ovšem nehodlal se vzdát možnosti pěkného výhledu, takže po chvilce zase oba šlapali nahrou. Vlastně oba ne - taťka šlapal a Ondra se nesl :-) Rozhled parádní, není co dodat. 

Cestou z rozhledny jsem se ještě prošli Sloupem, vedla tam kouzelná ulička... 

Ve středu ráno nám taťka odjel. Nám začaly procedury, striktnější režim. Ale nezabránilo nám to jít odpoledne na procházku. Na oddělení máme maminku Míšu s malou Míšou, která je zhruba tak stará jako náš Martínek. Věřím tomu, že procházky s těmahle dvěma budou bezvadný. Hned vedle léčebny je křížová cesta a tak první náš společný výlet vedl právě tam. Vcelku kopec. Takže úkol zněl jasně - jak je dostaneme nahoru, pinďoury jedny usmrkaný? Vcelku jednoduše - za každým "pomníkem" na ně bafnout. Fungovalo to :-) Procházku jsme si prodloužili, ušli jsme toho vcelku kus, kluci nadšení a večer brzy odpadli. Po dlouhých měsících, které jsem s nima - nemocnýma - strávila víceméně doma, jsem dospěla k úžasnému zjištění - umím je utahat!!! 

Ve čtvrtek odpoledne nás čekal první výlet organizovaný přímo léčebnou. Jelo se na ranč Malevil. Počasí vyšlo naprosto luxusní, vyrazili jsme v tričkách a kloboucích, namazaní opalovákem :-) Kluci se svezli na koníkovi, viděli jsem králíky, slepice, oslíka, kozy, ale taky lamy, pštrosy a páva. V klecích tu měli veverky a někde uprostřed ohrad nechyběl ani holubník. Pro kozeny jsme přivezli nasušený chleba, no a ony se na nás hladově vrhly :-) Zvířátka byly super, ale Martínka stejně nejvíc zaujal traktork a nakladač, Ondra se zase naprosto realizoval na trampolíně a obrovské skluzavce. Výlet se prostě povedl :-)

V pátek jsem se my tři maminky z našeho oddělení domluvily, že se zajdeme podívat do lesního divadla ve Cvikově. Cesta nebyla ani tak moc dlouhá (odhaduju cca 4 km), jako spíš náročná - vedla do kopce, z kopce, do kopce, z kopce, po rovině a pak zase do kopce - a přitom každý z těch kopců byl opravdu kopec s velkým K. Ondra šlapal celou cestu po svých, Martínka jsem chvílemi poponášela, nicméně i ten si dal pěkně do těla. Já tedy taky, když jsem měla na zádech batoh a za krkem Marťu, potila jsem se jak hovado. Fakt. Letní počasí gradovalo, venku panovaly třicítky a já se v těch vedrech pomalým tempem plně naložená blížila k cíli, k cvikovskému lesnímu divadlu :-) foto nemám, divadlo není tak hezké jako to ve Sloupu. Nicméně i tam to kluci pojali jako bojovku a pěkně se rozdivočeli. Nejen oni, ale i Bára s Fílou, děti Kačky z našeho oddělení. Fíla je zhruba starý jako náš Ondra, takže si spolu rozuměli, samozřejmě nejvíc právě v divočení :-) Barunka je zase skvělá kamarádka a kluci se v ní vidí... Výlet se povedl, my maminy jsme se utvrdily v tom, že utahat děti opravdu umíme. Ondra usnul už v sedm! Martínek o hodinu pozděj, ale to jen proto, že si pospal ještě i odpoledne.

V sobotu se počasí naprosto pokazilo, teplota klesla o 15 stupňů. Fuj! Rozhodli jsme se s klukama pojmout tento den jako odpočikový. Většině maminek přijeli tatínci, takže kamarádů na výlet stejně moc nebylo. Ráno jsme s sebou vzali náš vozík a prošli se po Cvikově. V lékárně nakoupili už druhou pásku na tejpování a došli jsme i do Penáče, který tady den před tím otevřeli. Slíbila jsem klukům nějakou hračku, protože jsou opravdu šikovní a zvládáme to tady spolu fakt skvěle. Koupili jsme maňáska lvíčka a pak sadu do kuchyńky (vál, váleček, vykrajovátka, vařečky) - no prostě kluci mi tu budou "péct" nějaké mňamky, v herničce je suprová kuchyňka, asi teda hlavně pro holky, ale nám to neva. Po obědě si kluci pospali, přišlo mi, že se stále vyrovnávají s únavou z předchozího dne. Večer jsme vytáhli kolo a koloodrážedlo a oba si pořádně zajezdili. Martínkovi už to šlo parádně, začíná krásně držet rovnováhu, Ondra nadšeně objížděl náš pavilon Den jsme zakončili na trampolíně, kde jsme si všichni tři společně zaskákali. Byla do děsná legrace, určitě to nebylo naposled. 


První týden se skutečně povedl. Jen tak dál, ať je na co vzpomínat. Už teď si myslím, že se nám po Cvikově bude hodně stýskat...