A já jsem dneska co?

Marťa si v poslední době začal hrát tak, jak si Ondra nikdy nehrál. Řekne, že je NĚCO a podle toho se začne chovat. Například dneska na schodech z ničeho nic řekl, že je pejsek, stoupl si na všechny čtyři, řekl haf haf a tak šel až na pokoj :-)

Když jsem ho teď večer ukládala, řekl mi: "Já jsem krteček." 

Ondra nás poslouchal.

Ptám se Martínka: "Ty jsi krteček? No to je bezvadný."

Ondrášek nám skáče do řeči: "A já jsem dneska co?"

Maťa naznal: "Ondrášek je taky krteček."

"To je prima, takže budete dva krtečci," konstatuju já a každýmu dávám pusu na dobrou noc.

Ondrovi to ale vrtá hlavou a ptá se: "A kdo je hromádka?"

Vzápětí si sám odpoví: "Maťa bude hromádka."

Nemůžu to tak nechat. "Maťa přece nemůže být hromádka. On je taky krteček, jste dva úplně stejní krtečci."

Ondra se ovšem nedá: "No ale krteček potřebuje hromádku. Kdo je teda hromádka?"

"Hromádka jsem dneska já!" odpovídám sebejistým hlasem, přestože čekám spoustu protiargumentů.

"Jo???" ptá se podezíravě Ondra. 

Chvíli si mě prohlíží a pak kupodivu dodá: "No tak dobře." 

Martínek je taky spokojený. Načež se oba zavrtají do peřin a mně je jasný, že dnes už žádné další otázkování nebude. 

Oběma mým krtečkům vyhovuje, že ví, že tady mají svou hromádku :-)