Tak jo, svěřím se.
Hubnu.
Jako každoročně, tak i letos 1. ledna jsem vlezla na váhu a zhrozila se. Tentokrát ale fakt hodně.
No jo no... Podepsal se na mně podzim a zima, neboť od září jsem téměř nepřetržitě seděla zavřená doma, protože kluci - buď jeden nebo druhej nebo taky oba dohromady - byli nemocní. A občas s nima i já. Babí léto jsem viděla pouze přes okno, maximálně jsem mohla vylézt na balkon. Sníh jsme si s klukama taky neužili. Je šílený, že Martínek ještě ani jednou nejel na sáňkách či bobech. Letos se to prostě z tohohle pohledu vůbec nepovedlo.
Náladu jsem měla mizernou a i proto jsem já, jakožto čokoholik, podlehla této svojí neřesti :-( Dorazily to Vánoce, tedy především švestky plněné marcipánem a máčené v čokoládě. Ale co si budem říkat - nemá smysl vše svádět na okolnosti. Sice podmínky nebyly ideální, ale mám pocit, že s pevnou vůlí se to ustát dalo. Jen mně se to holt nepovedlo :-(
Nicméně není všem dnům konec a nic není nemožné. Respektive všechno je možné, tedy i to, že kila odkráčí nadobro pryč. Teda samy ne, musím tomu pomoct. A hodně pomoct...
Prvním krokem u mě bylo odhodlání. Ovšem ne jen fráze "měla bych zhubnout", nýbrž bytostné rozhodnutí smrsknout se o jednu až dvě velikosti. Musím říct, že se mi letos stalo to, co doteď ne. V hlavě se mi přepl jakýsi čudlík. Ten správný čudlík :-) O jídle jsem začala víc přemýšlet. Objevila jsem báječné stránky STOBu a začala si vše vážit a zapisovat. Suroviny jsem nemusela moc měnit - tofu, šmakouna, kuskus, bulgur, jáhly, pohanku, cottage, olivový olej atd... - to všechno jsme doma jedli i předtím. Ale pozměnila jsem způsob přípravy, bílou mouku nahradila celozrnnou nebo špaldovou, přidala víc zeleniny, některá jídla jsem zařadila častěj - např. ryby, některým se naopak snažím vyhýbat. Zdravěji jsme začali jíst všichni, tedy nejen já, ale i manžel a děti.
A ono to funguje! Výsledky se dostavily. Mám váhu nižší než před Ondrou, moje BMI je v normě. Ubyly mi tuky, přibyly svaly a voda, zrychlil se mi bazální metabolismus - což přeloženo do češtiny znamená, že jím dostatek bílkovin, dodržuju pitný režim, vydatně snídám a pravidelně jím. Začínám mít stejný problém jako v lednu - spoustu věcí nemůžu nosit. Teď už ale ne z důvodu, že je nedopnu, ale proto, že na mě plandají a jsou mi velký. Smrskla jsem se o jednu až dvě velikosti :-) Lidi si už všímaj a je to fajn pocit. Když bych se účastnila JTCJ, Havlíček a Cajthamlová by mě určitě pochválili :-)))
Jenže ideální to zatím zdaleka není.
Tudíž musím zařadit krok číslo dva. A to znamená přidat pohyb. Což zdá se bude větší problém než úprava jídelníčku. Před dětma jsem chodila 2x týdně na spinning. 7 týdnů po narození Ondry jsem se k němu na čas vrátila, ale nepřinášelo mi to takovou radost a potěšení jako předtím. Přes léto trochu jezdíme na kole, taky občas brusle, ale bohužel spíš rekreačně, nic pravidelného ani intenzviního. Blbý, no... Tak co teď?
Zázraky se nekonají. Ovšem pozor! Objevila jsem Jill. Přesněji Jillian Michaels a její 30 Day Shred. Jedná se o cvičení v tepovce, čili se spalují tuky, k tomu navíc posilování, takže se formuje postava. Stoprocentně vím, že to funguje. Jen to vydržet. Já v únoru začala a pak bohužel skončila. Nicméně i během těch pár dní jsem na sobě viděla obrovské pokroky, fyzička šla nahoru, zvládala jsem kliky i sedy lehy. Vůbec nevím, proč jsem s tím zase přestala, proč jsem se nedokopala k tomu, abych pokračovala. Holt asi tehdy ještě nenastal správný čas a v hlavě se mi nepřepl správný knoflík.
Každopádně teď jsem to tady na sebe veřejně práskla, tak snad i tohle bude pro mě motivace. Já to dám a těch 30 dní odcvičím. A nemá smysl to odkládat, začnu s tím ještě dnes.
Přidá se někdo?
Žádné komentáře:
Okomentovat