Venku je krásně a tak chodíme denně na procházky. Martínek zatím docela dlouho vydrží v kočárku, ale musím ho nějak zabavit nebo si s ním povídat. A tak si povídáme. Ukazuju mu, co vidím, kde je jaký strom, auto, kytka. Upozorňuju ho, že támhle jde pán nebo paní, že mají boty, triko nebo třeba čepici. To všechno už Martínek pozná a nějakým způsobem i pojmenuje. Něco je mu rozumět líp, něco hůř. Ale že třeba "kobok" a poplácání na hlavu je klobouk, to musí být jasný úplně každýmu :-)
Martínek umí na svůj věk celkem pěkně mluvit. Samozřejmě tou svou hatla matla, ale opravdu mu je spousta slov krásně rozumět. Zkoušela jsem ho učit, jak dělá který zvířátko, ale téměř bezúspěšně. Hodně rychle se naučil pouze ovečku. Mám totiž krásný hrneček na kafe a na něm 3 roztomilé ovečky, které Martínka hned zaujaly. Během chvilky začal hlásit "béééé, béééé". Ostatní zvířátka mu ale vůbec nejdou. Ještě tak kukačka, protože často zpíváme Prší prší jen se leje....
Ale já se nevzdávám, poctivě tu bučím jako kráva. chrochtám jako prase, řechtám jako kůň a hýkám jako osel... Marťa občas něco zkusí napodobit, ale prostě a jasně - nic moc :-( Vím, že obrázky v knížkách nebo moje pokusy o imitaci jsou NIC proti názornému příkladu, tj. živému zvířeti. Jenže nemáme ani chlívek, ani králíkárnu, ani dvorek a ani babičky, které by tohle všechno vlastnily. Takže je jasný, že se musíme spokojit pouze s tím, co potkáme na ulici.
Psa tu má skoro každý. A tak se zastavujeme u plotů, za nimiž jsou skákající štěkající psi a já se stále dokola ptám a sama si i odpovídám: "Martínku, co je to? To je pejsek. A jak dělá pejsek? Haf haf haf!" Marťa sedí v kočárku, je úplně štronzo a nevydá ani hlásku. Jen se naculuje na živé pesany :-)
Dnes jsme potkali jednu babičku, co měla dva pejsky. Jednomu říkala Tajtrlík a byl to teda pěkný poděs. Bylo mu prý už 6 let, ale stále běhal za skákajícím tenisákem a neúnavně ho nosil paničce, aby ho hodila ještě jednou. Marťa z toho měl děsnou srandu. A tak jsem zase začala svůj monolog: "Martínku, co je to? To je pejsek. A jak dělá pejsek? Haf haf haf!" A jako obvykle - NIC. Jen se stále smál na to rozdováděné psisko.
Šli jsme dál. Kousek za námi se objevil pán s velkým černým labradorem. Vím, že se říká, že labradoři jsou hodní pesani, ale já těm velkým rasám tak nějak ze zásady stejně nevěřím. Nevěřím teda ani těm malým, ale těch se bojím přece jen o něco míň. A tak jsem zpozorněla. Nevím, jestli to pes vytušil nebo mám pouze smůlu - každopádně pes se rozběhl přímo ke mně. Čumákem mi prozkoumal nohy snad mi je i olízl... FUJ! Pak začuchal v kočárku a nakonec mi vrazil tlamu pod kočár přímo do nákupní tašky :-(
No okamžitě jsem zařvala (patrně velmi hystericky): "Potvoro, přestań mi očuchávat děti i nákup!" a pohledem jsem vraždila majitele... Za chvíli bylo psisko na vodítku, zaslechla jsem omluvu a pán i s labrodorem se rychlými kroky vzdalovali.
Na to si Marťa strčil klobouk přes oči, pak vykoukl, ukázal do dálky na mizejícího psa a zcela zřetelně řekl "baf baf baf"
Žádné komentáře:
Okomentovat