Ještě minulý týden jsem si lámala hlavu, kam s klukama zajdeme oslavit Den dětí.
Když byl Ondra v nemocnici na kapačkách, přestal být důležitý prostor i čas.
Byl jen Ondra.
Náš bojovník Ondra...
V pondělí mu bylo líp, v úterý už zase všechno špatně.
Ale ve středu 1.6. už to byl zase náš veselý Ondrášek.
Dopoledne za ním přišla na pokoj učitelka z nemocniční MŠ a Ondra dostal pexeso a krásného medvídka.
Odpoledne přišla paní učitelka znovu a přinesla Ondrovi ukázat velikou suchozemskou želvu a óóóbrovský šneky. Ondra se vůbec nebál a želvu i šneky si pohladil.
Želva se jmenovala Tetka. Šneky pojmenovaný neměli, ale to Ondrovi nevadilo. Naznal, že je to maminka, tatínek a Ondra. Když jsem se ptala, kde je Martínek, tak jsem se dozvěděla: "No přece u maminky v bříšku. Ale já Ondra jsem tam byl první!"
Tak schválně - kdo najde na fotce toho maličkýho šneka? Určitě tam je :-)
Ondra byl po celém dni poměrně unavený. Okamžitě po večeři usnul a podle sestřiček spal nepřetržitě až do rána, tj. od šesti do šesti. Asi to potřeboval.
A mně se to taky hodilo :-) Do půl sedmé jsem počkala, abych si byla jistá, že spí fakt tvrdě a že můžu opravdu v klidu odejít z nemocnice. No a tak jsem vyrazila na nákupy do Tesca. Klukům jsem k tomu jejich svátku pořídila nádherná pyžámka - Martínkovi s Mašinkou Tomáš a Ondráškovi s Bořkem stavitelem. To bylo radosti :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat