Matýsci

"Maminko, my bychom moc potřebovali nějaké zvířátko!" povídal mi nedávno Ondra.

"Jooooo?????? A proč?" ptám se já, ale nevěnuju tomu moc pozornosti. Zatím.

"Abychom se mohli o někoho starat. Asi bychom potřebovali krokodýla!"

"KROKODÝLA? Proč krokodýla? Jak jsi na to přišel??? Ten je moc velkej, ten by se nám sem nevešel. Navíc moc kouše a to by nás bolelo."
A začínám být zvědavá, co Ondra ještě vymyslí. Na tričku má krokodýla, tak je jasné, jak na to přišel. Ovšem vzhledem k tomu, že na jiném tričku má zebru, tak to možná bude ještě zajímavý...

"Tak jo, krokodýla nepotřebujem. Ale moooc bychom potřebovali křečka."

"Ondrášku, křeček taky kouše, toho bysme taky nepotřebovali." A už vím, odkud vítr vane. Jj, Hani, návštěva u Vás byla v tomto směru nezapomenutelná :-)

"Ale potřebovali. Teta Hanka má také křečka a také kouše. Ale to nevadí. A my bychom potřebovali úplně stejnýho."

A tak nevím, jestli bysme ho potřebovali nebo nepotřebovali... 

Kdysi před dětma, ale už po svatbě jsem jednoho křečka pořídila manželovi k narozeninám. Víc než radost na něm ze začátku bylo vidět spíš zděšení - tedy na manželovi. I když křeček byl taky takovej vyplašenej... Dostal jméno Matýsek a byl to náš velký kamarád. A nekousal. Jen trochu ze začátku, když se bál. 

Asi za 2 měsíce jsem mu pořídila kamarádku - Elišku. Byla také džungaráček, celá bílá. Ale vůbec se neskamarádili, po několika hodinách jsem ji musela jít vrátit, jinak by se pozabíjeli... 

Ale nevzdali jsme to a za pár dní jsme si domů přinesli Aničku. 

Ta byla naprosto úžasná a myslím, že už nikdy takovýho křečka mít nebudem. Vůbec nekousala, nechávala se hladit po hřbetě i na bříšku - a kvůli tomu si klidně lehla na záda. Milovala kukuřici, kterou jsme jí rádi dopřáli a ona si z ní dělala zásoby v domečku. Když jsme jí ji dávali, syslila si zrníčka za škraněma, málem by jí pusa praskla, ale ona se snad bála, že by jí něco uteklo, tak raděj s plnou pusou čekala před domečkem než by si chvíli odskočila a vrátila se s práznou tlamičkou. Anička byla náš miláček a když po 2 letech zčista jasna umřela, moc jsme ji oplakali.U dědy na zahradě má hrobeček... 

Pak jsme si pořídili náhradu, Julču. Ale ta byla moc hloupá, kousala, nebyla s ní sranda. A k srdci nám až tak nepřirostla. Rok po Aničce umřel Matýsek a další rok umřela i Julča. I tu jsme oplakali a řekli si, že už křečky nechcem... 

Ale teď stejně tajně doufám, že to přehodnotíme. Džungaráčci jsou úžasní a když se padne na mazlíka, je to moc prima. My jsme jim říkali Matýsci a myslím, že nějaký Matýsky by kluci jednou mohli mít... Co taťko?