Domácí pekárnu už mám doma asi čtyři roky. Ze začátku jsme pekli chleba jako na běžícím pásu a všelijak experimentovali. Začala jsem obyčejným, pokračovala přes podmáslový, pivní, toustový, provensálský. Objevila jsem mazanec a taky výborné těsto na rohlíky. Jenže časem se chleba omrzel, přešli jsme na výrobu nezbytně nutnou, no a minulý rok jsem už nepekla skoro vůbec. Ještě tak umíchat těsto na ty rohlíky a motat do nich anglickou se sýrem :-) Chleba z pekárny totiž chutná jinak než ten z obchodu. Je sice výbornej, zkoušela jsem nejen pšeničnej ale i s přídavkem žitné, špaldové či grahamové mouky, přisypávala všelijaký koření či třeba slaninu, olivy nebo osmahlou cibulku, samozřejmostí jsou semínka. Jenže pořád to není ono.
Na otázku Proč? je odpověď jednoduchá - v pekárně jsem až doteď pekla chléb kvasnicový.
O tom, že existuje možnost kváskového, jsem samozřejmě věděla. Jednak si na to matně vzpomínám z dob mé pekárenské brigády. K výrobě chleba jsem se tam sice běžně nedostala, zato když jednou kvásek přetekl, povolali mě rádi a já musela dané zařízení a vše kolem čistit. To byl fakt hnus a doteď se oklepu, když si na to vzpomenu. Tu rozblemclou kysele smrdící hmotu cítím všude ještě dnes... No ale o kvásku se píše i v chytrých knihách s recepty, které jsem si koupila či dostala, když jsme pečku pořídili.
Příprava mi po přečtení návodu a postupu přišla složitá a zdlouhavá, dopředu jsem předpokládala neúspěch, tak jsem se do jeho výroby nikdy nepustila. Ale časy se mění a já to minulý týden riskla :-) Předcházelo tomu samostudium kde jinde než na netu. Doklikala jsem na úžasné stránky paní Alemari http://www.varimezdrave.cz a o přípravě kvásku se tam píše tady.
Alemari popsala přípravu tak dokonale, že to pro mě znamenalo jediné - velkou výzvu. Prostě si to zkusit. No co, když se mi nazadaří, maximálně to vyhodím. No ne?
Velké rozhodnutí tedy padlo někdy před týdnem. Ve středu jsem v DM drogerii koupila jejich sušený kvásek. Tedy pro jistotu dva - stále jsem si nevěřila :-) Začít jsem původně chtěla už ve čtvrtek, ale večer jsem plánovala být pryč, takže jsem začala s oživováním kvásku až v pátek. A to přesně podle návodu. A ono se to povedlo!!! Hmota pěkně bublala a rostla, no úžasný pohled :-) V neděli jsem to ale patrně spletla - měla jsem dosypat asi už ráno, já s tím čekala do večera, takže kvásek přestal bublat a klesl. Nicméně přidáním žitné mouky a teplé vody se proces zase rozběhl. Přes noc mi část kvásku vytekla na linku a zbytek zase klesl. Ale už jsem se nebála, zase přidala trochu mouky a vody a rozhodla se, že pondělí bude ten správný den na definitivní přípravu mého prvního kváskového chleba.
Krátce po poledni jsem tedy oddělila část kvásku a přípravu už přesunula do pekárny. Zvolila jsem program kynutí těsta. Pekárně jsem trochu pomáhala, protože těstíčko se mi zdálo dost tekuté. Bylo zamícháno a já čekala, co se bude dít. Nedělo se téměř nic, ale k večeru jsem přecejen pozorovala probublávání a lehké dmutí. Bála jsem se, že kvásek zase přestane být aktivní a těstíčko spadne. A tak jsme se rozhodla, že do pekárny naházím všechny další potřebné suroviny a definitivně zadělám na chleba. Bylo cca 7 večer. Těsto je o něco lepivější než u kvasnicového chleba, tak jsem se snažila moc nepodsypávat a věřila chytrým radám na netu :-)
Jenže pečení - podle návodu od Alemari - vycházelo zhruba na půlnoc či krátce po ní. A to jsem se teda na to vybodla. Buď na mě vykynutý chlebík počká do rána nebo poletí. Nad ránem jsem se ale vzbudila (tedy vzbudil mě Martínek, který má vysoké horečky a dnes půjdeme k dr) a celá nedočkavá šla těsto zkontrolovat. Vykynul a nespadnul!!! Úúúúúžasnéééé!!! Načež jsem tedy něco před pátou zapla pekárnu a teď čekám na výsledek. Už to tu nádherně voní :-) Snad to nezakřiknu, ale mám pocit, že se určitě povede :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat