Musím se podělit o básničky, který ani nevím proč, mě vrací do doby, kdy jsem byla asi tak stará jako Ondra... Fakt si je pamatuju ze školky, určitě jsem jednu z nich říkala na nějaké besídce... Když jsme byli na podzim s Ondrou v jedné herničce, objevila jsem tam prastarou knížku od Hrubína, pročetla ji celou a.... tak krásně se vzpomínalo :-)))
Tady jsou:
Co říká mateřídouška dětem
Pod lístky jsem schovala
bratra cvrčka, krásně cvrčí,
poslouchejte, do kapsy
všechny muzikanty strčí.
Je nám dobře na zemi,
já si voním, on si zpívá,
on je živ jen ze zpěvu,
já jsem zase z vůně živa.
Voní, zpívá celá zem,
je nám děti, dobře všem!
Matka a jabloň
Od hříbátka do poupátka
všichni víme, kdo je matka.
Kolem jarem voní svět,
ty jsi jabloň a my květ.
Stejně letos jako loni
kvete jabloň za jabloní.
Jednou zbude, matičko,
po tom květu jablíčko.
Jablíčko si jádra chová,
z jádra vyroste tu znova
jabloň, máma, na ní květ,
aby voněl celý svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat