Občas před spaním hraju klukům divadlo. Ne žádnou standardní pohádku, ale většinou nějaký poučný či výchovný příběh :-) Naposledy všechny tři dračí hlavy plakaly, jak se cítí opuštěné a jak by moc potřebovaly kamaráda. A kde se vzal tu se vzal, objevil se u dračí sluje velký mlok a jak se zdálo, byl to ten nejlepší kámoš jakého drak mohl mít. Je totiž moc fajn mít kamaráda a ne se jen s každým prát a dohadovat se o hračky...
Každé svoje loutkování zahajuju úplně stejně. Když se kluci správně usadí, zazní znělka "tramtadadááá, tramtadadáááá" a roztáhne se opona. Pak se objeví nějaká loutka a řekne "Ahoj kluci! jak se máte? Dobře?" Kluci odpoví na pozdrav, zamávají, řeknou, že se mají dobře a hra může začít.
Včera u nás byla babička. Ondra se rozhodl, že jí zahraje divadlo. Byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Já, babička a Martínek jsem se uvelebili na gauči a představení mohlo začít :-) Ondra se chystal jako správný profík. Bylo to kouzelně roztomilý. Na chlup stejně jako já zazpíval "tramtadadá, tramtadadááá", pak roztáhl oponu a po chvilce se na scéně objevil drak, který nás zdravil "Ahoj kluci, jak se máte? dobře?"
A my kluci, tedy já, babička a Martínek, jsme se měli moc a moc dobře :-)
Znovu jsem si uvědomila, jak velkou pravdu kdysi řekla moje kamarádka Jája: "Děti jsou jako houby, nasají naprosto vše." Já bych jen dodala - nabyté informace pak vypouští postupně, o to větší je však ale překvápko, co všechno se do těch malých hlaviček-makoviček vejde...
Žádné komentáře:
Okomentovat