Martínkovi se dnes zcela neznatelně, ale jistojistě proklubala první trojka - u něj vlevo nahoře. Ani nás kvůli tomu netrápily probdělé noci :-) Tak bezva. Samozřejmě ještě dlouho potrvá než se kompletně prořeže, ale je tam a to je to hlavní...
Stále mu však chybí dolní dvojky a bohužel už je to opravdu na zápis do Guinessovky :-((( Takže jen co se pořádně uzdravíme, musíme navštívit zubaře a ten to nějak pořeší. Podle naší pediatričky by měl patrně udělat rentgen a zjistit, zda jsou zoubky vůbec založené... Blbý je, že i kdyby tam byly, tak na jeho pravou stranu se nemají nárok vejít - má tam místo tak na jeden zub, ale patří tam dvojka a trojka... Ach jo, snad to dobře dopadne. Držte nám pěsti. Dle naší pediatričky to ale na 99% vypadá na rovnátka :-(
sobota 28. ledna 2012
Motto dne
Všichni si myslí, že největším snem každé ženy je mít dokonalého muže.
Zbláznili jste se?
Našim největším snem je žrát a nepřibírat!!!
Zbláznili jste se?
Našim největším snem je žrát a nepřibírat!!!
pátek 27. ledna 2012
To nepotřebujeme
Kdo má malé (a možná i velké děti), tak to určitě zná :-) Jdeme v obchodě a Ondra ukazuje, že bych chtěl koupit to či ono, že by se mu to moc hodilo... Když byl ještě menší, natahoval se do regálů a házel mi zboží rovnou do nákupního vozíku nebo třeba do košíku pod kočárkem. Několikrát jsem šla do místního obchůdku s hračkama vracet to, co jsem objevila dole v kočárku a Ondra to bez mého vědomí "nakoupil"... Kdybych paní prodavačku neznala a nevěděla, že bude mít pro tohle pochopení a že snad i ocení mou snahu zboží vrátit, řekla bych, že Ondra opravdu dělá strašnou ostudu.
Odjakživa se mu snažím vysvětlovat, že tohle nebo támhleto fakt nekoupíme, protože to opravdu nepotřebujem. Ondra občas namítne, že bysme to fakticky moc a moc potřebovali, jenže já si trvám na svém a neustoupím. Přidám pár vět o tom, že doma nemůžeme mít všechno, co vystavují v obchodě. Že na to jednak nemáme penízky a nemůžeme po taťkovi chtít, aby byl kvůli našemu neuváženému nakupování pořád v práci, no a taky by se nám to domů všechno nevešlo. Pak taky používám argument, že musíme hračky nechat v obchodě i pro jiné děti. Ondrovi se to samozřejmě vůbec nelíbí, nějaký protest vždycky čekám, nicméně moje rozhodnutí respektuje a doma už o své bezmezné touze nakupovat kde co ani neví.
O to víc mě překvapila a vlastně i rozesmála věta, kterou ve středu řekl v bufáči v dětské nemocnici. Krom rychlého občerstvení tam prodávají i různé blbosti pro děti. Koupí to samozřejmě rodiče, co chtějí bez přemýšlení a za každou cenu udělat radost svým nemocným dětem. Ondra se pečlivě rozhlížel a pak mi povídá: "Maminko, podívej, tamhle mají to auto, co nepotřebujem, že?"
Odjakživa se mu snažím vysvětlovat, že tohle nebo támhleto fakt nekoupíme, protože to opravdu nepotřebujem. Ondra občas namítne, že bysme to fakticky moc a moc potřebovali, jenže já si trvám na svém a neustoupím. Přidám pár vět o tom, že doma nemůžeme mít všechno, co vystavují v obchodě. Že na to jednak nemáme penízky a nemůžeme po taťkovi chtít, aby byl kvůli našemu neuváženému nakupování pořád v práci, no a taky by se nám to domů všechno nevešlo. Pak taky používám argument, že musíme hračky nechat v obchodě i pro jiné děti. Ondrovi se to samozřejmě vůbec nelíbí, nějaký protest vždycky čekám, nicméně moje rozhodnutí respektuje a doma už o své bezmezné touze nakupovat kde co ani neví.
O to víc mě překvapila a vlastně i rozesmála věta, kterou ve středu řekl v bufáči v dětské nemocnici. Krom rychlého občerstvení tam prodávají i různé blbosti pro děti. Koupí to samozřejmě rodiče, co chtějí bez přemýšlení a za každou cenu udělat radost svým nemocným dětem. Ondra se pečlivě rozhlížel a pak mi povídá: "Maminko, podívej, tamhle mají to auto, co nepotřebujem, že?"
čtvrtek 26. ledna 2012
Básničky
Musím se podělit o básničky, který ani nevím proč, mě vrací do doby, kdy jsem byla asi tak stará jako Ondra... Fakt si je pamatuju ze školky, určitě jsem jednu z nich říkala na nějaké besídce... Když jsme byli na podzim s Ondrou v jedné herničce, objevila jsem tam prastarou knížku od Hrubína, pročetla ji celou a.... tak krásně se vzpomínalo :-)))
Tady jsou:
Co říká mateřídouška dětem
Pod lístky jsem schovala
bratra cvrčka, krásně cvrčí,
poslouchejte, do kapsy
všechny muzikanty strčí.
Je nám dobře na zemi,
já si voním, on si zpívá,
on je živ jen ze zpěvu,
já jsem zase z vůně živa.
Voní, zpívá celá zem,
je nám děti, dobře všem!
Matka a jabloň
Od hříbátka do poupátka
všichni víme, kdo je matka.
Kolem jarem voní svět,
ty jsi jabloň a my květ.
Stejně letos jako loni
kvete jabloň za jabloní.
Jednou zbude, matičko,
po tom květu jablíčko.
Jablíčko si jádra chová,
z jádra vyroste tu znova
jabloň, máma, na ní květ,
aby voněl celý svět.
Tady jsou:
Co říká mateřídouška dětem
Pod lístky jsem schovala
bratra cvrčka, krásně cvrčí,
poslouchejte, do kapsy
všechny muzikanty strčí.
Je nám dobře na zemi,
já si voním, on si zpívá,
on je živ jen ze zpěvu,
já jsem zase z vůně živa.
Voní, zpívá celá zem,
je nám děti, dobře všem!
Matka a jabloňOd hříbátka do poupátka
všichni víme, kdo je matka.
Kolem jarem voní svět,
ty jsi jabloň a my květ.
Stejně letos jako loni
kvete jabloň za jabloní.
Jednou zbude, matičko,
po tom květu jablíčko.
Jablíčko si jádra chová,
z jádra vyroste tu znova
jabloň, máma, na ní květ,
aby voněl celý svět.
středa 25. ledna 2012
Ahoj kluci
Občas před spaním hraju klukům divadlo. Ne žádnou standardní pohádku, ale většinou nějaký poučný či výchovný příběh :-) Naposledy všechny tři dračí hlavy plakaly, jak se cítí opuštěné a jak by moc potřebovaly kamaráda. A kde se vzal tu se vzal, objevil se u dračí sluje velký mlok a jak se zdálo, byl to ten nejlepší kámoš jakého drak mohl mít. Je totiž moc fajn mít kamaráda a ne se jen s každým prát a dohadovat se o hračky...
Každé svoje loutkování zahajuju úplně stejně. Když se kluci správně usadí, zazní znělka "tramtadadááá, tramtadadáááá" a roztáhne se opona. Pak se objeví nějaká loutka a řekne "Ahoj kluci! jak se máte? Dobře?" Kluci odpoví na pozdrav, zamávají, řeknou, že se mají dobře a hra může začít.
Včera u nás byla babička. Ondra se rozhodl, že jí zahraje divadlo. Byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Já, babička a Martínek jsem se uvelebili na gauči a představení mohlo začít :-) Ondra se chystal jako správný profík. Bylo to kouzelně roztomilý. Na chlup stejně jako já zazpíval "tramtadadá, tramtadadááá", pak roztáhl oponu a po chvilce se na scéně objevil drak, který nás zdravil "Ahoj kluci, jak se máte? dobře?"
A my kluci, tedy já, babička a Martínek, jsme se měli moc a moc dobře :-)
Znovu jsem si uvědomila, jak velkou pravdu kdysi řekla moje kamarádka Jája: "Děti jsou jako houby, nasají naprosto vše." Já bych jen dodala - nabyté informace pak vypouští postupně, o to větší je však ale překvápko, co všechno se do těch malých hlaviček-makoviček vejde...
Každé svoje loutkování zahajuju úplně stejně. Když se kluci správně usadí, zazní znělka "tramtadadááá, tramtadadáááá" a roztáhne se opona. Pak se objeví nějaká loutka a řekne "Ahoj kluci! jak se máte? Dobře?" Kluci odpoví na pozdrav, zamávají, řeknou, že se mají dobře a hra může začít.
Včera u nás byla babička. Ondra se rozhodl, že jí zahraje divadlo. Byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Já, babička a Martínek jsem se uvelebili na gauči a představení mohlo začít :-) Ondra se chystal jako správný profík. Bylo to kouzelně roztomilý. Na chlup stejně jako já zazpíval "tramtadadá, tramtadadááá", pak roztáhl oponu a po chvilce se na scéně objevil drak, který nás zdravil "Ahoj kluci, jak se máte? dobře?"
A my kluci, tedy já, babička a Martínek, jsme se měli moc a moc dobře :-)
Znovu jsem si uvědomila, jak velkou pravdu kdysi řekla moje kamarádka Jája: "Děti jsou jako houby, nasají naprosto vše." Já bych jen dodala - nabyté informace pak vypouští postupně, o to větší je však ale překvápko, co všechno se do těch malých hlaviček-makoviček vejde...
úterý 17. ledna 2012
soutěž ROTO
Milí přátelé a kamarádi:-)
Ondra dostal k Vánocům stavebnici ROTO a líbí se mu z ní stavět.
A tak jsme si doma všichni trochu hráli, něco postavili a zapojili jsme se do soutěže o velkou sadu ROTO.
Chtěla bych Vás moc poprosit, jestli byste nám mohli dát svůj hlas. Samozřejmě, když se Vám naše výtvory budou líbit :-))))
pro hlasování je nutné se registrovat (jméno, přezdívka, email)
takže stránky www.mojeroto.cz
sekce - pro děti
objeví se roto-továrna.
Registrujete se a pak kliknete nahoře v továrně na "dílnu", je to nejvyšší patro s nábytkem :-)
A tam už Vás to navede a můžete hodnotit přihlášené výtvory.
Naše jsou momentálně ty nejnovější, jsme zaregistrovaní pod přezdívkou "malí loupežníci" a máme tam funkční vysokozdvižný vozík, robota EMILA, lunární vozítko s vysílačem a pak celou vesmírnou delagaci na MARS.
Za každý bodík budeme moc rádi a předem za něj děkujeme.
Pokud odkaz na tuto prosbu pošlete i dál, bude to super.
Díky moc, rádi Vám hlasování kdykoli oplatíme :-) Stačí napsat do komentářů :-)
Kluci a já :-)
Ondra dostal k Vánocům stavebnici ROTO a líbí se mu z ní stavět.
A tak jsme si doma všichni trochu hráli, něco postavili a zapojili jsme se do soutěže o velkou sadu ROTO.
Chtěla bych Vás moc poprosit, jestli byste nám mohli dát svůj hlas. Samozřejmě, když se Vám naše výtvory budou líbit :-))))
pro hlasování je nutné se registrovat (jméno, přezdívka, email)
takže stránky www.mojeroto.cz
sekce - pro děti
objeví se roto-továrna.
Registrujete se a pak kliknete nahoře v továrně na "dílnu", je to nejvyšší patro s nábytkem :-)
A tam už Vás to navede a můžete hodnotit přihlášené výtvory.
Naše jsou momentálně ty nejnovější, jsme zaregistrovaní pod přezdívkou "malí loupežníci" a máme tam funkční vysokozdvižný vozík, robota EMILA, lunární vozítko s vysílačem a pak celou vesmírnou delagaci na MARS.
Za každý bodík budeme moc rádi a předem za něj děkujeme.
Pokud odkaz na tuto prosbu pošlete i dál, bude to super.
Díky moc, rádi Vám hlasování kdykoli oplatíme :-) Stačí napsat do komentářů :-)
Kluci a já :-)
pondělí 16. ledna 2012
Vánoční cukroví
Vánoce jsou za námi, tak aspoň jedna vzpomínková fotka :-) Tyhle Vánoce jsem se rozhodla to s pečením moc nepřehánět. Takže co se druhů týče, bylo toho opravdu málo. Ale co se týče množství, tak původní dávky byly nedostatečné a já musela přidělávat. Největší úspěch měly švestky, těch jsem přidělávala několikrát... Naopak - letos se mi vůbec nepovedly laskonky, byť jsem je na začátku prosince otestovala s novou formou a povedly se na jedničku s hvězdičkou... Těžko říct, čím to bylo. Ale všecko zlé je k něčemu dobré a z bílků, co se ani za nic nechtěly vyšlehat, vznikly nakonec mňamózní mandlové suchárky.
švestky v čokoládě plněné marcipánem - sušené švestky naplníme marcipánem nebo mandlí (ale marcipán jde líp do švestky zabalit, s mandlí to byla moc piplačka) a následně namočíme do rozpuštěné čokolády. Je to výborné, rychle to mizí a neuvěřitelně se po nich tloustne :-)
vanilkové rohlíčky -
medové knoflíky - 1 bílek, 30 g medu, 100 g vlašských ořechů, 60 g moučkového cukru, trochu citronové šťávy, moučkový cukr na válení, kakao na obarvení půlky hmoty a čokoládová poleva hnědá i bílá. Z bílku, rozehřátého medu, nastrouhaných ořechů, cukru a citronové šťávy vypracujeme vláčnou hmotu, ze které na vále posypaném moučkovým cuktem vyválíme asi půl centimetru silný plát. Malou formičkou vykrajujeme kolečka, v jejichž středu uděláme plochý, široký důlek - ten plníme čokoládovou polevou a pak uděláme ťupky jako knoflíkové dírky :-) Fantazii se meze nekladou. Dělala jsem poprve, med jsem měla asi moc tekutý, musela jsem přidávat cukr, pak i piškoty, ale ničemu to nevadilo. Ondra si je zamiloval :-)
linecká srdíčka – 210g hl.mouky,
slepovaná kolečka - základ je také linecké, ale přimíchala jsem do něj kandované ovoce. Vznikne puntíkované linecké, které se dá jíst jen tak jako sušenky. Já je promazala nutelou a ozdobila polevou.
karamelové kuličky - základ je karamelové salko :-) V mikrovlnce rozpustíme 100% tuk, přidá se trochu sušeného mléka (nebo sunaru). Poměr holt jak se povede - s tukem jsem to moc nepřeháněla, se sunarem jsem taky spíš šetřila. Uplácat hmotu, kdyžtak přidat trošku vody. Obalit v kokosu a dovnitř lze dát mandličku, tu jsem teda letos nedávala.
mandlové bílkové suchárky - 5 bílků, 15 dkg mletého cukru, 15 dkg hladké mouky, 6 dkg mandlí, 6 dkg lískových ořechů. Bílky s cukrem vyšleháme, pak vmícháme mouku a nakonec oříšky a mandle. Upečeme v srnčím hřbetu. Po upečení vyklopíme. Po vychladnutí nakrajíme na tenké plátky (asi jako salám) - může se krájet na elektrickém kráječi, ale já krájela ručně :-) rozprostřeme na plech - na pečící papír a pečeme při nízké teplotě, cca 90-100 stupňů, spíš prostě sušíme. Skladují se v uzavřené dóze a mně osobně moc chutnaly.
neděle 15. ledna 2012
Loutkové divadlo
Kluci dostali k Vánocům loutkové divadlo.
Musím po pravdě přiznat, že si ho přála hlavně maminka :-) Tatínek tvrdil, že ON tedy rozhodně divadlo hrát nebude, tak ať si své přání náležitě rozmyslím! Klukům jsem proto někdy před rokem koupila na zkoušku několik loutek - nejprve čertíka a kašpárka, později přibyl vodník Čvachtal, trpaslík Šmudla a babka. K nim jsem přikoupila i patřičné scény, tedy Peklo, Vodníkova světnička a pak i Perníková chaloupka. Hrála jsem jim nějaké scénky, kluky to bavilo, takže bylo rozhodnuto. Ježíšek přinese celé divadlo.
A taky že jo. Obrovská dřevěná krabice plná loutek, scén, taky opravdová červená opona. Divadlo jsme hned na Štědrý večer sestavili a musím říct, že i taťka čučel. Vypadá fakt bombasticky.
Napřed jsem pár pohádek zahrála já, no a po krátkém přemlouvání začal hrát i taťka. Sice se pořád smál (že by to bylo tím, jak si nevěřil, že to zvládne?), ale kluci měli pusu dokořán a hltali celý příběh. Bezva!
Musím po pravdě přiznat, že si ho přála hlavně maminka :-) Tatínek tvrdil, že ON tedy rozhodně divadlo hrát nebude, tak ať si své přání náležitě rozmyslím! Klukům jsem proto někdy před rokem koupila na zkoušku několik loutek - nejprve čertíka a kašpárka, později přibyl vodník Čvachtal, trpaslík Šmudla a babka. K nim jsem přikoupila i patřičné scény, tedy Peklo, Vodníkova světnička a pak i Perníková chaloupka. Hrála jsem jim nějaké scénky, kluky to bavilo, takže bylo rozhodnuto. Ježíšek přinese celé divadlo.
A taky že jo. Obrovská dřevěná krabice plná loutek, scén, taky opravdová červená opona. Divadlo jsme hned na Štědrý večer sestavili a musím říct, že i taťka čučel. Vypadá fakt bombasticky.
Napřed jsem pár pohádek zahrála já, no a po krátkém přemlouvání začal hrát i taťka. Sice se pořád smál (že by to bylo tím, jak si nevěřil, že to zvládne?), ale kluci měli pusu dokořán a hltali celý příběh. Bezva!
A tak u nás doma princ zachránil princeznu od draka Trojhlaváka, jiná princezna se učila tancovat, Jeníček s Mařenkou se dostali do Perníkové chaloupky a nebo čaroděj řekl svoje "abraka dabra" a ze zlobivých kluků Martínka a Ondráška se rázem staly hodné holčičky Martinka a Ondřejka. Ta poslední byla docela srandovní, protože zatímco nám rodičům přišel konec dobrej, tak Ondra se zeptal: "A jak to bylo dál?!?" Nepomohlo vysvětlení, že zlobiví kluci zůstali někde začarovaní a maminka s tatínkem že si libovali s hodnýma holčičkama. Nakonec musel taťka hrát pohádku o tom, jak se zlobiví kluci u draka v jeskyni polepšili a nakonec se vrátili k mamince a tatínkovi.
Musím říct, Ježíšku, divadlo se Ti vážně povedlo :-)))
Máme doma stoleček, divadlo na něj přesně pasuje. Včera na něj taťka přišrouboval háčky, aby se tam mohly přehledně odkládat loutky. Hraní půjde zase líp :-)
A dnes Ondra položil otázku: "Tatíííí, budeš nám loutkovat divadlo?"
jj, Ondro, to víš, že budem loutkovat :-)))
Musím říct, Ježíšku, divadlo se Ti vážně povedlo :-)))
Máme doma stoleček, divadlo na něj přesně pasuje. Včera na něj taťka přišrouboval háčky, aby se tam mohly přehledně odkládat loutky. Hraní půjde zase líp :-)
A dnes Ondra položil otázku: "Tatíííí, budeš nám loutkovat divadlo?"
jj, Ondro, to víš, že budem loutkovat :-)))
Vítejte v Holandsku...
Občas na netu dobrouzdám na stránky, které jsem vlastně ani nehledala... Ale když se začtu, přijde mi, že jsem je hledat měla...
Tenhle citát jsem našla na blogu maminky, jejíž obě děti trpí nevyléčitelnou chorobou.
Oslovilo mě to nejen proto, že za slovy Itália a Holandsko si může každá máma dosadit svou realitu a očekávání, radost i starost... Ale budu se k těmto větám ráda vracet ve chvílích, kdy začnu propadat smutku a beznaději nad Ondrovým nejezením a tím, že málo roste...
Když zjistíte, že čekáte miminko, cítíte se úžasně, asi jako když plánujete skvělou dovolenou do Itálie. Nakoupíte turistické příručky a začnete plánovat. Koloseum. Michelangelův David. Gondoly v Benátkách. Naučíte se několik užitečných frází. Nemůžete se dočkat.
Po měsících netrpělivého čekání den D přichází. Vyrážíte. Po několika hodinách letadlo přistává. Letuška přichází a oznamuje: "Vítejte v Holandsku". "Holandsku?!?" "Co tím myslíte? Letěla jsem do Itálie. Mám být v Itálii. Celý život jsem snila o tom, že pojedu do Itálie."
Ale změna v letovém plánu zapřičinila, že jsme přistáli v Holandsku a nezbývá než tam zůstat. Důležité ale je, že vás nevysadili na odporném, špinavém, nakažlivém místě, plném hladomoru a nemocí.
Prostě je to jen jiné místo.
Není tak rozlehlé a oslnivé jako Itálie. Ale poté, co naberete druhý dech a rozhlédnete se kolem, všimnete si, že Holandsko je zemí větrných mlýnů a tulipánů. A je zemí Rembranda.
Nezbývá vám nic jiného než nakoupit nové příručky. A naučit se nový jazyk. Potkáte se s úplně jinými lidmi, které byste jinak nikdy nepoznali.
Ale každý, koho znáte, cestuje právě do Itálie... a všichni vám nadšeně vypráví, jak úžasně si to tam užili. A vám nezbývá než po zbytek svého života říkat: "To je místo, kam jsem měla taky jet. To byl můj plán." A bolest nikdy nepoleví....protože nesplnění velkého snu je velkou ztrátou.
Ale pokud budete celý život naříkat nad tím, že jste se nedostali do Itálie, nikdy nepoznáte všechno to krásné a výjimečné, co nabízí....Holandsko.
Autor: Emily Kingsley
PS jedna kamarádka mi jako reakci na tento citát napsala: Oba tví kluci jsou Itálie, jenom tam neletíš letadlem, ale štracháš se přes Alpy pěšky. Ale zato na jehlách :-)
moc děkuju, zahřeje to na srdíčku :-)))
....... jinak - já vím, že máme doma Itálii :-)))))
Tenhle citát jsem našla na blogu maminky, jejíž obě děti trpí nevyléčitelnou chorobou.
Oslovilo mě to nejen proto, že za slovy Itália a Holandsko si může každá máma dosadit svou realitu a očekávání, radost i starost... Ale budu se k těmto větám ráda vracet ve chvílích, kdy začnu propadat smutku a beznaději nad Ondrovým nejezením a tím, že málo roste...
Když zjistíte, že čekáte miminko, cítíte se úžasně, asi jako když plánujete skvělou dovolenou do Itálie. Nakoupíte turistické příručky a začnete plánovat. Koloseum. Michelangelův David. Gondoly v Benátkách. Naučíte se několik užitečných frází. Nemůžete se dočkat.
Po měsících netrpělivého čekání den D přichází. Vyrážíte. Po několika hodinách letadlo přistává. Letuška přichází a oznamuje: "Vítejte v Holandsku". "Holandsku?!?" "Co tím myslíte? Letěla jsem do Itálie. Mám být v Itálii. Celý život jsem snila o tom, že pojedu do Itálie."
Ale změna v letovém plánu zapřičinila, že jsme přistáli v Holandsku a nezbývá než tam zůstat. Důležité ale je, že vás nevysadili na odporném, špinavém, nakažlivém místě, plném hladomoru a nemocí.
Prostě je to jen jiné místo.
Není tak rozlehlé a oslnivé jako Itálie. Ale poté, co naberete druhý dech a rozhlédnete se kolem, všimnete si, že Holandsko je zemí větrných mlýnů a tulipánů. A je zemí Rembranda.
Nezbývá vám nic jiného než nakoupit nové příručky. A naučit se nový jazyk. Potkáte se s úplně jinými lidmi, které byste jinak nikdy nepoznali.
Ale každý, koho znáte, cestuje právě do Itálie... a všichni vám nadšeně vypráví, jak úžasně si to tam užili. A vám nezbývá než po zbytek svého života říkat: "To je místo, kam jsem měla taky jet. To byl můj plán." A bolest nikdy nepoleví....protože nesplnění velkého snu je velkou ztrátou.
Ale pokud budete celý život naříkat nad tím, že jste se nedostali do Itálie, nikdy nepoznáte všechno to krásné a výjimečné, co nabízí....Holandsko.
Autor: Emily Kingsley
PS jedna kamarádka mi jako reakci na tento citát napsala: Oba tví kluci jsou Itálie, jenom tam neletíš letadlem, ale štracháš se přes Alpy pěšky. Ale zato na jehlách :-)
moc děkuju, zahřeje to na srdíčku :-)))
....... jinak - já vím, že máme doma Itálii :-)))))
středa 11. ledna 2012
Pytel zázvoru
Kluci jsou nemocní, tak jak je zabavit? Tradiční otázka...
Včera večer, když přišel taťka domů, tak si sedl ke stolu s Ondrou a hráli novou hru "Jedeme na výlet". Je to docela sranda, sice se háže kostkou, ale není to klasické člobrdo, takže můžu říct, že je fakt prima a moc se mi líbí.
No a já si tedy zalezla s Martínkem pod peřinu a četli jsme si v knížce říkadel.
Běží liška k táboru,
nese pytel zázvoru.
Ježek za ní pospíchá,
že jí pytel rozpíchá.
Martínek už krásně doplňoval poslední slova, tak mám radost - je to zase další pokrok.
Takže hurá na další básničku.
Jedna dvě, Honza jde,
nese pytel mouky...
hmmm, jenže Marťas pořád říká pytel zázvoru a nechce pochopit, že v pytli se dá přenášet cokoli :-)
No je to na pytel, u téhla básničky prostě slova doplňovat nebude :-)))))
Včera večer, když přišel taťka domů, tak si sedl ke stolu s Ondrou a hráli novou hru "Jedeme na výlet". Je to docela sranda, sice se háže kostkou, ale není to klasické člobrdo, takže můžu říct, že je fakt prima a moc se mi líbí.
No a já si tedy zalezla s Martínkem pod peřinu a četli jsme si v knížce říkadel.
Běží liška k táboru,
nese pytel zázvoru.
Ježek za ní pospíchá,
že jí pytel rozpíchá.
Martínek už krásně doplňoval poslední slova, tak mám radost - je to zase další pokrok.
Takže hurá na další básničku.
Jedna dvě, Honza jde,
nese pytel mouky...
hmmm, jenže Marťas pořád říká pytel zázvoru a nechce pochopit, že v pytli se dá přenášet cokoli :-)
No je to na pytel, u téhla básničky prostě slova doplňovat nebude :-)))))
úterý 10. ledna 2012
Tymiánový sirup
Tak už je to tu zase :-( Přes Vánoce se dali kluci vcelku do kupy, už to vypadalo velmi nadějně, jenže o víkendu začal Ondra opět pokašlávat, měl i zvýšenou teplotu, tak jsem ho včera nechala doma. Marťas byl včera celý den protivka protivná, už jsem vůbec netušila, co s ním - a večer jsme zjistili důvod. Začal taky horečkovat.
Takže teď mám opět doma dva nemocný kluky. Na návštěvu u dr to zatím nevidím, Marťovi nic než ta teplota není a Ondra jen klasicky pokašlává, chraptí a soplí.
A tak jsem už poněkolikáté uvařila dobrůtku - tymiánový sirup. Dětem moc chutná, zdá se, že i pomáhá, tož třeba jim to pomůže. Návod jsem našla na netu ve vícero podobách, takže předpokládám, že je to starý osvědčený babský lék :-)
Cca 20 minut svařit hrnek a půl vody s hrnkem cukru krystal. Pak odstavit z plotny a nasypat do toho pytlík tymiánu (najdete v obchodě mezi kořením, např. od Vitany). Necháme luhovat tak dlouho, dokud nezchladne. Pak přecedíme a podáváme dětem 1 kávovou lžičku co hodinu.
Takže teď mám opět doma dva nemocný kluky. Na návštěvu u dr to zatím nevidím, Marťovi nic než ta teplota není a Ondra jen klasicky pokašlává, chraptí a soplí.
A tak jsem už poněkolikáté uvařila dobrůtku - tymiánový sirup. Dětem moc chutná, zdá se, že i pomáhá, tož třeba jim to pomůže. Návod jsem našla na netu ve vícero podobách, takže předpokládám, že je to starý osvědčený babský lék :-)
Cca 20 minut svařit hrnek a půl vody s hrnkem cukru krystal. Pak odstavit z plotny a nasypat do toho pytlík tymiánu (najdete v obchodě mezi kořením, např. od Vitany). Necháme luhovat tak dlouho, dokud nezchladne. Pak přecedíme a podáváme dětem 1 kávovou lžičku co hodinu.
čtvrtek 5. ledna 2012
Bublifuk
Ve čtvrtek chodívám s Martínkem na cvičení rodičů s dětmi. Napřed se pozdravíme
Dobrý den, dobrý den,
dneska máme krásný den.
Poté následují říkanky a písničky, taky už hrajeme hru "Kuba řekl..."
Loni se Martínkovi cvičeníčko moc líbilo. Pořád se smál, celkem spolupracoval. Brávala jsem s sebou ještě i Ondru. Letos je to ovšem jiné. Celý podzim jsme byli víceméně nemocní, takže na cvičení jsme se dostali pouze třikrát. Ondrášek už je ve školce a mně přijde, že Marťas tím ztratil jakousi jistotu. Najednou je tam sám za sebe a nějak neví, co si s tím počít. Chybí mu starší brácha - parťák a tahoun.
Dnes nechtěl dělat vůbec nic, pořád mrčel, mračil se a pobrekával. Stoupla jsem si s ním tedy stranou, on se mě držel jako klíště a všechno bylo špatně... chjo :-( Nepomohly známé písničky, nelíbilo se mu ani vození na polštáři.
Ale pak se to přeci jen zlomilo. Teta D. vytáhla krabici "sněhu" - proužky papírů ze skartovačky. Marťas se na to se zájmem koukal, dvakrát se už už zvedal, ale zase se zamračeně posadil. Ovšem napotřetí se podařilo a on začal radostně běhat ve sněhu. Děti tohle milují, papírky byly všude, házeli jsme s nima po sobě, brodili jsme se v závějích a zasypávali se jimi. Marťas se přestal mračit a už to byl zase ten můj vysmátý a neskutečně živý Martínek...
Pokračovalo se na balonech. Marťas byl přešťastnej, hopsal na něm, opakoval všechno po tetě D., štěrchal do rytmu rumba koulí - prostě vzorňas. Balóny vždy nakonec dáme k sobě, teta D. pustí písníčku "Máme rádi zvířata" a děti na nich skáčou jakou na trampolíně. Marťas dnes skákal nejvíš, fakt :-)))
A pak to přišlo. Teta D. vytáhla bublifuk a najednou všude lítaly bubliny. Marťa napřed otevřel pusinu, že je bude papat, ale pak popchopil, že plácání je větší legrace. Pochopily to i ostatní děti, takže chvílema to byla sranda, když se třeba 5 dětí žene jedním směrem a všechny plácají do bublin a pak i navzájem (nechtěně) do sebe :-) Teta D. pak navrhla, že by mohly foukat i děti. Moc jim to nešlo, špulily pusinky naprostě špatně. A tak jim teta řekla, že musí mít pusinu jako kapřík a udělat fúúúúú. Marťas to pochopil docela rychle (přecejen vcelku nedávno opakovaně sfoukával své dvě svíčky na dortu) a moc se mu to zalíbilo. Foukal a foukal a foukal. A když zrovna byla řada na někom jiném, Marťas volal "já chci ještě kapříka, prosím!" Teda znělo to spíš jako "já ci jetě kapsííka, posíííím!", ale já byla hrdá matka, protože takhle krásně tam žádné dítko nemluvilo :-)
Následovala opičí dráha a to už Martínek lítal jak neřízená střela. Prolízal tunelem, chodil po běžícím pásu, chodil po stupínkách, hopsal na baloně a válel se po žíněnce.
Jako vždy jsme končili tradiční básničkou
"Dobrý den, dobrý den,
to byl dneska krásný den,
dobrý den, dobrý den,
doma zlobit nebudem. Ne ne ne!"
Dobrý den, dobrý den,
dneska máme krásný den.
Poté následují říkanky a písničky, taky už hrajeme hru "Kuba řekl..."
Loni se Martínkovi cvičeníčko moc líbilo. Pořád se smál, celkem spolupracoval. Brávala jsem s sebou ještě i Ondru. Letos je to ovšem jiné. Celý podzim jsme byli víceméně nemocní, takže na cvičení jsme se dostali pouze třikrát. Ondrášek už je ve školce a mně přijde, že Marťas tím ztratil jakousi jistotu. Najednou je tam sám za sebe a nějak neví, co si s tím počít. Chybí mu starší brácha - parťák a tahoun.
Dnes nechtěl dělat vůbec nic, pořád mrčel, mračil se a pobrekával. Stoupla jsem si s ním tedy stranou, on se mě držel jako klíště a všechno bylo špatně... chjo :-( Nepomohly známé písničky, nelíbilo se mu ani vození na polštáři.
Ale pak se to přeci jen zlomilo. Teta D. vytáhla krabici "sněhu" - proužky papírů ze skartovačky. Marťas se na to se zájmem koukal, dvakrát se už už zvedal, ale zase se zamračeně posadil. Ovšem napotřetí se podařilo a on začal radostně běhat ve sněhu. Děti tohle milují, papírky byly všude, házeli jsme s nima po sobě, brodili jsme se v závějích a zasypávali se jimi. Marťas se přestal mračit a už to byl zase ten můj vysmátý a neskutečně živý Martínek...
Pokračovalo se na balonech. Marťas byl přešťastnej, hopsal na něm, opakoval všechno po tetě D., štěrchal do rytmu rumba koulí - prostě vzorňas. Balóny vždy nakonec dáme k sobě, teta D. pustí písníčku "Máme rádi zvířata" a děti na nich skáčou jakou na trampolíně. Marťas dnes skákal nejvíš, fakt :-)))
A pak to přišlo. Teta D. vytáhla bublifuk a najednou všude lítaly bubliny. Marťa napřed otevřel pusinu, že je bude papat, ale pak popchopil, že plácání je větší legrace. Pochopily to i ostatní děti, takže chvílema to byla sranda, když se třeba 5 dětí žene jedním směrem a všechny plácají do bublin a pak i navzájem (nechtěně) do sebe :-) Teta D. pak navrhla, že by mohly foukat i děti. Moc jim to nešlo, špulily pusinky naprostě špatně. A tak jim teta řekla, že musí mít pusinu jako kapřík a udělat fúúúúú. Marťas to pochopil docela rychle (přecejen vcelku nedávno opakovaně sfoukával své dvě svíčky na dortu) a moc se mu to zalíbilo. Foukal a foukal a foukal. A když zrovna byla řada na někom jiném, Marťas volal "já chci ještě kapříka, prosím!" Teda znělo to spíš jako "já ci jetě kapsííka, posíííím!", ale já byla hrdá matka, protože takhle krásně tam žádné dítko nemluvilo :-)
Následovala opičí dráha a to už Martínek lítal jak neřízená střela. Prolízal tunelem, chodil po běžícím pásu, chodil po stupínkách, hopsal na baloně a válel se po žíněnce.
Jako vždy jsme končili tradiční básničkou
"Dobrý den, dobrý den,
to byl dneska krásný den,
dobrý den, dobrý den,
doma zlobit nebudem. Ne ne ne!"
neděle 1. ledna 2012
Jak na Nový rok...
Není možná!!!
Už jsem tu zpět. Úspěšně jsme přeinstalovali počítač (teda taťka úspěšně přeinstaloval počítač) a já se zase můžu bez problémů přihlásit a psát a psát a psát... Už mi to tu moc chybělo. Bohužel mi uteklo spousta hlášek, spousta Martínkových pokroků. Protože do šuflíku jsem samozřejmě nepsala :-( Nějak nebyl čas...
Je fajn, že se zadařilo zrovna dnes - symblicky v toto datum, protože jak na Nový rok, tak po celý rok :-)
Nezbývá tedy nic jiného, než všem svým pravidelným i nepravidelným čtenářům, všem přátelům i známým popřát v tomto roce jen to nejlepší, zdravíčko ať slouží, štěstí ať se stane Vašim průvodcem na všech cestách a lásku ať nejen dostáváte, ale především rozdáváte.
Mějte se bezvadně a ať tenhle rok nejen ve zdraví přežijem, ale ať si ho taky pořádně užijem :-)
Už jsem tu zpět. Úspěšně jsme přeinstalovali počítač (teda taťka úspěšně přeinstaloval počítač) a já se zase můžu bez problémů přihlásit a psát a psát a psát... Už mi to tu moc chybělo. Bohužel mi uteklo spousta hlášek, spousta Martínkových pokroků. Protože do šuflíku jsem samozřejmě nepsala :-( Nějak nebyl čas...
Je fajn, že se zadařilo zrovna dnes - symblicky v toto datum, protože jak na Nový rok, tak po celý rok :-)
Nezbývá tedy nic jiného, než všem svým pravidelným i nepravidelným čtenářům, všem přátelům i známým popřát v tomto roce jen to nejlepší, zdravíčko ať slouží, štěstí ať se stane Vašim průvodcem na všech cestách a lásku ať nejen dostáváte, ale především rozdáváte.
Mějte se bezvadně a ať tenhle rok nejen ve zdraví přežijem, ale ať si ho taky pořádně užijem :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)