Minulou sobotu jsme opět naznali, že nemůžeme sedět jen tak doma, ale že si někam vyrazíme. A kam jinam než pro známky :-) Pravda, na kovárnu v Těšanech jsem poprve nenarazila na webu turististických známek, ale píše se o ní na stránkách brněnského Technického muzea. Ovšem druhý cíl cesty už byl tip od jiných sběratelů dřevěných placek.
Než jsme dojeli do Těšan, kluci se nám trochu prospali. Ondra po rozkoukání chodil sám, Martínek byl rozespalej a tak nebyl problém ho přeložit do kočárku a on v něm celou dobu hezky vydržel. Na prohlídku jsme téměř nemuseli čekat, prostě se nás tam pár sešlo a tak pan průvodce začal.
Nejprve jsme se seznámili s kolářstvím a výrobou kola, neboť právě toto s kovářstvím poměrně dosti souvisí. Pak jsme zavítali přímo do kovárny, kde byla samozřejmě největší dominantou výheň, ale stejně tak nás zaujalo i nejrůznější kovářské nářadí a vůbec - prostředí kovárny bylo moc hezké.
Následovala expozice zajímavých kovářských výrobků a v další místnosti nás čekala sbírka rozmanitých věciček využíváných v dřívějších dobách v zemědělství. Něco jsme poznali v pohodě, například kosu, srp, pluh nebo chomout, s něčím to bylo horší. Spoustu toho jsme ale s taťkou znali ještě od našich babiček a dědečků - o to víc mi přijde divnější, že na kosu se naši kluci už budou chodit koukat asi jenom do muzea...
Poslední část prohlídky byla věnovaná tomu, jak se dříve na kovárně žilo - a tak jsme vstoupili do takového 2+kk. Ovšem dřívější 2+kk bych řekla, že rozměrově odpovídá dnešnímu 3+1 :-) Místnosti velké a těch věcí, co se tam vešlo! Hodně nás pobavil stůl, co se v noci rozložil a rázem z něj byl regál na děti. Pan průvodce nám ještě prozradil, že když bylo dětí moc, přibyl pod stolem ještě další výsuvný šuplík :-)))
V Těšanech bylo opravdu krásně, prohlídku určitě všem doporučuju a myslím, že jsme to tu nenavštívili naposled. Na památku jsme si zakoupili zvoneček (no, spíš zvonek), který nádherně cinká. Prý tím můžu svolávat kluky ke stolu. Ha ha ha - zvonek má takový zvuk, že by se zcela jistě seběhlo i spousta sousedů :-)
Pak už jsem se honem rozloučili a pospíchali o několik vesniček dále, kde na kopci nad Kloboukama stojí větrný mlýn zvaný větřák. Cesta k němu není ideálně značená, nicméně na náměstí je orientační mapka a místní ochotně pomohou s navigací. V Kloboukách je i národopisné muzeum, ale na to jsou naši kluci ještě hodně malí.
Až k větřáku se dá dojet autem, což jsme uvítali, protože bylo 16.45 a otevřeno měli pouze do 17ti. Tak tak, ale stihli jsme poslední prohlídku. Ondra opět šlapal sám, Marťáska jsem měla v šátku, ale moc se mu tam nelíbilo a místy částečně rušil výklad. A tak jsme se aspoň kochali pěknými výhledy - byli jsme jak na rozhledně. Pak už nebylo možné Martínka v šátku udržet, takže šupajdil na zem a byl z něho pěkný divoch. Tady je důkaz, jak to naši kluci umí pořádně roztočit :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat