Co s nedělním odpolednem, když ho Martínek celé prospí? Má cenu před pátou hodinou jet ještě na nějaký výlet? Není lepší sednout někam na zahrádku, kde mají pískoviště, skluzavku a třeba trampolínu? Možná jo, ale my jsme se přesto rozhodli zajet se podívat na Alexandrovu rozhlednu.
Naše cesta napřed vedla do Adamova. Mysleli jsme, že tady seženeme turistickou známku. Hmmm, tak nesehnali, všude zavřeno :-( Pokračovali jsme tedy směr Babice, odkud měla být cesta na rozhlednu úplná pohoda. Alexandrovka už na nás koukala v Adamově. Je nepřehlédnutelná - stojí totiž v lesích přímo nad městem a její poloha už na první pohled slibovala báječný výhled.
Cestou na Babice jsme se zastavili v penzionu U kamenného kola, kde prodávají známky Staré huti a Býčí skály, kolem kterých jsme záhy projížděli. Býčí skála je přístupná pouze první tři květnové víkendy, takže tam se podíváme až za rok. Stará huť byla už včera zavřená, ale občas se tam také konají nějaké akce, čili je možnost tam omrknout i něco jiného než jen muzeum. Nevím totiž, zda by to Ondru už bavilo - a spíš myslím, že zatím ještě ne.
Při vyjíždění kopců a motání se v serpentinách jsme pochopili, jak je možné, že na rozhlednu se dá jít taky z kopce :-) V Babicích jsme auto zaparkovali až úplně u lesa a k rozhledně nám tak zbývaly zhruba 2 kilometry. Zatímco Martínek byl po prospaném odpoledni čilý jak rybička, Ondra usnul cestou a rozhodně nebyl schopný jet na kolo-odráždle, natož jít pěšky. Co teď? A tak jsme Ondru i s kolem naložili do kočárku a po svých šlapal Marťas. A Marťas se evidentně moc dobře vyspal, protože měl síly na rozdávání. Však koukněte - je to prostě frajer :-)
Cesta vedoucí k rozhledně byla naprosto luxusní, taková "dálnice". Stále lesem, převýšení minimální a pro kočárek jak dělaná. Jak Ondra trochu pookřál, sedl na kolo a už frčel. Dali jsme mu úkol - hledal zelené turistické značky, abysme měli jistotu, že jdeme stále dobře. A Ondra nadšeně hledal a každou nám hrdě ukazoval :-)
Cesta rychle ubíhala. V jednom místě jsme z krásné "dálnice" odbočili na lesní cestu, přesto i tam se s kočárkem jelo naprosto v pohodě. A najednou byla před námi. Nečekaně vykoukla mezi stromy a my jsme byli překvapení, že už jsme u cíle.
Výhled z rozhledny byl opravdu překrásný, vůbec jsem to nečekala. Adamov znám pouze z projíždění vlakem - továrna a na stráních paneláky, prostě šílenost. Jenže z rozhledny to vypadalo úplně jinak. Dole v údolí se vlnila železniční trať a paneláky vypadaly z výšky jak krabičky od sirek. A všude kolem byly lesy a lesy a lesy. Fakt nádherný pohled. Do toho přijel jeden vlak od Blanska, po chvíli druhý od Brna. Už dloho předtím, než se objevily, jsme je slyšeli, protože celým údolím se ozývalo dunění. Marťas nadšeně volal "ak, ak" a Ondra tipoval, jestli je to Gordon nebo Edward :-)
Z rozhledny se nám moc nechtělo, ale bylo už dost hodin, tak se nedalo nic dělat. Dole ještě Ondra objevil brouka, Marťa hned hlásil "bouk", oba ho obdivovali a taťka si zkusil, jestli mu foťák fotí makro. A fotí :-)))
Kdbysme chtěli pokračovat po zelené až do Adamova, s kočárkem už by to nešlo. Hned za rozhlednou vedla kamenitá cesta celkem prudce dolů a dál úzká cestička houštím - pouze jsme s klukama nakoukli a vydali se zpět.
Zdálo by se, že tímto náš výlet skončil. Neskončil. Ač bylo půl osmé, rozhodli jsme se, že se zajedeme podívat ještě do Bílovic, kraje lišky Bystroušky. No a taky pro známku, kterou mají v Chaloupce u komína. Komín je vidět z dálky, celkem v pohodě jsme k němu trefili - prostě pořád do kopce. Jen ty bílovické cesty jsou šílené. Ale okolní příroda, kopce a lesy - to zas stálo za projížďku :-)
A tady je náš včerejší úlovek
Žádné komentáře:
Okomentovat