Kalhoty

Loni jsem si pořídila šicí stroj s tím, že se na něm (a s ním) naučím zacházet a že třeba klukům ušiju něco zcela jednoduchého. Ve škole jsme šití neměli, pouze jsem si kdysi u babičky na šlapací Minervě zkoušela ušít obyčejnou nákupní tašku - čili absolutní začátečník, navíc samouk... Nakoupila jsem tedy dvě dětský burdy, pročetla spoustu návodů na netu a dala jsem se do toho. Cílem bylo ušít kalhoty do gumy.

Musím říct, že mi na tom nepřišlo složitého nic. Jen mi to neskutečně dlouho trvalo. Zkušené švadleny se budou asi smát, ale pro mě byly jedny gaťata záležitost na celý den! Chtěla jsem to mít krásný a dokonalý, tak jsem nic neponechala náhodě. Jenom než jsem nastříhala látku... A jaká makačka byla to všechno našpendlit, aby to na sebe padlo na milimetr přesně! A pak samotný šití - no prostě mazec :-)

Moje dílo ovšem nakonec bylo dokonalé. No musím se přece pochválit :-) Ale vážně - gaťata se mi fakt povedly. Byly to takové ty, co mají jakoby záplaty na kolenech a na prdýlce. Ondra je měl nejradši, pořád je nosil a taky to na nich bylo vidět - za ten rok se pořádně sepraly. A samozřejmě z nich Ondra vyrostl, takže teď už je nosí Maťa.

Chtěla jsem ušít další, látky jsem nakoupila už dávno - jen jsem se k tomu ještě nedostala. Kluci se pořád kolem mě motají - a stejně jako žehlení v jejich přítomnosti se mi zdá nebezpečné, tak s šicím strojem to mám  podobně. Hned vidím prošitý prsty a špendlíky napíchaný kdoví kde...

A tak jsem uvítala nabídku kamarádky Lenky (co s náma teď občas výletuje), že mi pro Ondráška nějaký gaťata ušije. Navymýšlela jsem si opět ty záplaty, protože se mi to fakt moc líbí. Lence by se jednobarevný určitě dělaly líp, ale vyhověla mi a našila občas i nějakou kapsu...

Já jsem nadšená a Ondrášek taky - hned si jedny oblíkl a chodil v nich celý den :-) No koukněte, nejsou nádeherný?