Na začátku bylo mé přání podívat se s klukama do Punkevních jeskyní. Měli jsme to v plánu s kamarádama a jejich holčičkama, ale kvůli počasí z toho nakonec sešlo. A tak jsem uvítala návrh jiné kamarádky, že se tam podíváme s ní a s jejím chlapečkem.
Nastalo ovšem tak trochu dilema - co s Martínkem? Tedy základní plán byl jasný - jde s náma. Jenže jak? Chtěli jsme se jít podívat až nahoru na Macochu, taky se projít, vzít klukům koloodrážedla - a to všechno se zdálo s Martínkem v kočárku jako neuskutečnitelné. Přemýšlela jsem, že vezmu Martínka do šátku... Jenže mít na zádech batoh s jídlem, pitím a taky oblečením do jeskyně a k tomu vpředu navázanýho Marťase, kterej už váží přes 12 kilo - to si několik hodin v terénu moc neumím představit.
Prozkoumala jsem tedy mapu, zjistila možnosti a napsala jsem na informace do Skalního mlýna. Přišla mi odpověď, že máme jet nahoru i dolů lanovkou a udělat si pouze dvoukilometrovou procházku od Punkevních zpět na parkoviště. Z Macochy po žluté že to s kočárkem nedoporučují a jít kus po silnici a pak odbočit na cyklostezku je podle nich moc dlouhé, navíc silnice prudce klesá a s dětmi je to nebezpečné...
A teď co? Zkoumala jsem znovu mapu, počítala kilometry, udělala si výškový profil terénu a zhodnotila jsem, že bysme to mohli zvládnout. Kamarádka nebyla proti, tak jsme se rozhodli to risknout...
A risk se vyplatil, byl to nádherný den!
Koupě vstupenek probíhala trochu hekticky, protože byly rezervované a musely se do určité doby vyzvednout, což jsme moc nestíhali - ale lístky na nás naštěstí počkaly. Pak jsem nakoupila jízdenky na vláček a lanovku, taky turistické známky a už jsme šli na vláček. V něm sedělo spousta Japonců (snad to byli Japonci), všichni s foťákama, no klasika :-) Když jsme nahoře u Punkevních vystoupili, začali se Japonci děsně smát koloodrážedlům. Okamžitě si na ně všichni ukazovali a fotili si je. A co teprve když na ně kluci sedli a pěkně rychle se vzdalovali :-) Nevím, jestli v Japonsku tyhle kola bez šlapátek neznají, každopádně když jsme vylezli z jeskyně a Japonci s foťákama byli zase klukům v patách, volala jsem aspoň na Ondru, ať zastaví a řekne sýýýýr - což taky udělal a odměnou mu bylo "thank you" :-)
Punkevní jeskyně byly krásný - no jak jinak :-) S Martínkem v šátku a Ondrou za ruku (držel se hlavně kámošky) jsme zvládli infarktové schody, viděli Romea a Julii - krápníky, co se nikdy nepotkají, taky Anděla s hlavou někde v nebesích, došli jsme až téměř na samé dno propasti Macocha a zažili pohádkovou plavbu lodičkou. Ta má dvě části se zastávkou v Masarykově dómu. Druhou část plavby jsme v lodičce obsadili úplně první řadu a měli jsme tak Punkvu všude před námi - byl to fakt nádherný pohled.
V jeskyních bylo poměrně zima, nějakých 7-8 stupňů, takže venku nás čekalo příjemné oteplení. Lanovkou jsme vyjeli nahoru na Macochu. Na horním můstku už se za čumendu nevybíralo - a dovolím si malou vsuvku: jak někdo může pronajmout kus cesty na tak frekventovaném místě a nemít ponětí o důsledcích... no nic :-((( tak jsme s klukama mohli nerušeně a zdarma koukat dolů do Macochy. A nikomu to neříkejte - kluci tam hodili pár klacků a ty padaly děsně dlouho...
A pak už bylo šest večer a my jsme vyrazili zpět do Skalního mlýna. Cesta po silnici se pěkně klikatila a za chvíli jsme byli o spoustu metrů níž. Kluci to naštěstí v pohodě ubrzdili, provoz už tam byl minimální, takže pohoda. Asi po kilometru jsme silnici opustili a pokračovali dál po cyklostezce. Tam jsme potkávali pouze cyklisty a pár bruslařů. Ty jsem obdivovala - ať už jeli směrem nahoru nebo dolů - protože jet tam já, tak do kopce funím jak lokomotiva a při jízdě dolů mám smrt v očích...
Kluci si jízdu z mírného kopce pořádně užívali, občas se k nám vraceli, ale většinou poslušně čekali u nějaké zatáčky. Martínek nám usnul a spal skoro celou cestu. Potřeboval to, taky toho za celý odpoledne na něj bylo dost. Míjeli jsme ještě pár menších jeskyní, taky Čertův most, který skrze vzrostlé stromy nebyl téměř vidět, a nakonec jsme procházeli kolem Kateřinské jeskyně, kde Ondra několikrát hlásil, že "tady už jsem byli" - samozřejmě včera, neboť má stále zmatek v časových souvislostech. Do Skalního mlýna nám to z Macochy trvalo 1 hod 20 minut - já myslím slušný čas :-)
A tady jsou dnešní úlovky. Musím říct, že jeskyni Výpustek jsem zakoupila předem, letos se tam ještě chystáme a snad to vyjde. Ve Sloupsko-šošůvských jsem byla kdysi na školním výletě a s klukama je určitě taky někdy zvládneme. No a na hrad Blansek jsem nahoře v tom zmatku zcela zapomněla, takže ho holt okouknem někdy příště - a budem muset, když už známku máme...
Žádné komentáře:
Okomentovat