Otázky

Snídáme. Tedy já snídám, čtyřleťáka Ondru pobízím ať snídá a šestnáctiměsíčního Martínka jsem právě dokrmila, nechala ho sedět v jídelní židličce a dala mu piškot, ať se krmí sám. Druhý mám připravený na stole.

"Mamíííí, proč máš pro mě ten piškot?" ptá se Ondra

"To není pro Tebe, to je pro Maťu"

"Aha. A proč máš pro Maťu piškot?"

"Aby ho mohl papat"

"A jóóó. Ale on ho nechce papat, podívej"

a já koukám, jak si Marťa vytahuje z pusy oslintaný piškot a začne ho drobit a patlat všude kolem. Uááááá.

Nesnídám. Honem mu utírám ruce, umývám židličku a sbírám drobečky na zemi.

"Mamíííí, proč mu utíráš ty ruce?

"Aby je měl čisté, Ondrášku. Papej"

"A jóó, jasně. A mamííí, proč Maťa drobil ten piškot?"

"Nevím" odpovím po pravdě a jdu dál snídat.

"Mamííí a proč jsi mu umyla tu židličku?"

"Aby tam neměl drobečky. Papej"

"Mamííí a proč tam nemá mít drobečky?"

"Ondro, ty máš dneska tak blbý otázky. Už nemluv a jez!"

"A mamííííí, proč mám blbý otázky?"

Mlčím, nevím co říct, vím, že takových otázek dnes bude ještě asi milion pět, a to je teprve 8 hodin ráno. Vydržím to? Musím...

"Papat" povídá do ticha Martínek a natahuje ke mě ručičku, ve které drží kousek piškotu, co mu zůstal na tepláčcích.

Mám je ráda, kluky moje. I když někdy je to o nervy :-)