Dort pro Ondru

Tak nějak nás napadlo, že uděláme Ondrovi dnes oslavu narozenin. Sice není to správný datum, ale to neva. 

Ondra si přál "autový dort", tedy dort s autama.
A tyhle přání by se měly plnit!
S Martínkem jsme dnes v obchodě vybrali lego, v kterým byly dvě autíčka Cars a já dostala nápad..... :-)))

Korpus (do chlebíčkové formy)

3 vejce, 3 lžíce oleje, 90 g hladké mouky, 90 g cukru moučka, špetka soli

Postup

Bílky ušlehat se špetkou soli, pak přidat cukr a cca 8 minut šlehat na nejvyšší otáčky

pak dát na nejmenší otáčky a přidávat na střídačku vejce a lžíci oleje (ale jde dát naráz všechna vejce a pak přidat 3 lžíce oleje)

Nakonec vmíchat prosátou mouku - ale pro zjednodušení - nechat na nejmenší otáčky a mouku neprosívat, povede se taky.
Pekla jsem cca na 175 stupňů.

Varna - potahovací hmota

150 ml vody, 70 g másla, 150 g hladké mouky, 500-700 g cukru moučka, mandlové aroma, lze prý i trochu sušeného mléka, ale neměla jsem, tak jsem nedala

Postup

Dát vařit vodu s máslem.Jakmile voda začne vřít, nasypat mouku, zamíchat a odstavit mimo plotýnku. Stále míchat - než se začne těsto oddělovat od stěn.

Těsto se musí nechat vychladnout při pokojové teplotě, ne v lednici.

Jak vychladlo, dala jsem do robota, kápla aroma, přisypala cukr a nechala míchat. Dělala jsem kakaové, takže jsem přidala i kakao a pro zlepšení chuti přidala i váleček kupovaného marcipánu. Pak se dá odpočnout do lednice, já dala chvíli i do mrazáku, protože jsem spěchala. 

Korpus jsem 3x podélně rozkrojila, promazala na střídačku jahodovou a meruňkovou marmeládou (kdo by v těchto vedrech měl chuť na krém...?), rozválela potahovací hmotu, přenesla na dort, kolem jsem to ořízla, uhladila, udělala marcipánovou šestku, ozdobila jedlýma kamínkama, lentilkama a autíčkama cars. Zapíchla 6 svíček, dala ještě na chvíli potuhnout do lednice a pak už se mohlo slavit :-) Ondra byl nadšenej, svíčky sfoukl sám, o autíčka se podělil s Martínkem a na dortu jsme si pochutnali všichni.  

Náš malý cyklista II

Loni v dubnu jsem tu psala o tom, jak se Ondra naučil jezdit na kole. Je až neskutečné, že v podstatě stačí vyměnit jména a mám napsaný dnešní příspěvek o Martínkovi :-) No však můžete porovnat Náš malý cyklista

Dnes jsem si řekla, že Marťu zkusím posadit na kolo bez koleček a že uvidím, co on na to.

Už rok má odrážedlo Davídka, takové to kolo bez šlapátek. Drandí na tom jak drak a drandil by i dál, jenže... Ondrovi už bylo kolo malé, tak jsme mu pořídili větší, čímž se stalo, že to menší bylo k dispozici a Marťa zatoužil na tomto kole jezdit :-) A tohle přání se musí plnit a touha podporovat! 

Takže nastalo škatule škatule hejbejte se - na malém kole jsme dali sedátko i řidítka dolů, přidali balanční kolečka a Marťa mohl trénovat. Stejně jako Ondra totiž nikdy neměl tříkolku, tudíž technika šlapání byla pro něho novinka... Marťa je proti Onďovi kus chlapa, jak řekla naše paní doktorka: "je to jiný konstituční typ", takže šlapání bylo pro něho vcelku hračka a naučil se to během jednoho odpoledne. Občas teda místo dopředu šlápl dozadu, čímž zabrzdil, ale co bych chtěla od začátečníka. Na kole byl dvakrát, pak nás dostihly nemoci, tak jsme dali víc než týden pauzu. Včera jsem ale Martínka zase vzala na kolo a mu to už opravdu šlo. Prostě ideální podmínky!

Dnes bylo venku nádherně a já se rozhodla. Taťka odmontuje kolečka a my to zkusíme. Taťka se zprvu tvářil nedůvěřivě, až mě to trochu nahlodalo. Přecejen je Marťovi přesně o rok míň než bylo při učení Ondrovi. I mi problesklo hlavou, že kdyžtak ty kolečka zase přimontujeme, vždyť o nic nejde. Venku hic, tak jsme napřed doma uvařili k večeri buchtičky s krémem, kluci se najedli, aby měli dost síly na ježdění, a těsně před sedmou večer jsme všichni čtyři vyrazili. 

 

Taťka si šel napřed koupit ledňáka, Ondra na větším kole ho následoval, no a já se věnovala Martínkovi. Už před domem, asi po 20ti metrech, jsem ho zkoušela pouštět, zatím tak nějak nanečisto. Ale Marťa neměl v sobě jistotu, pořád se ohlížel, přestával šlapat. I přesto jsme to za domem zkusili už naostro. Běžela jsem za Martínkem, přidržovala ho a už jsem viděla, že to půjde. Chvílemi jsem ho přestávala držet, ale stále jsem ho jistila. Zhruba po 50ti metrech jsem ho pustila úplně a on jel! Už podle stínu viděl, že jel sám a měl z toho obrovskou radost. Těch 50 metrů jsme projeli ještě 3x tam a zpátky a Marťa už parádně frčel sám. Vždycky jsem ho jen pořádně štuchla, aby nabral rychlost, volala jsem na něj, aby pořád šlapal - no a on šlapal a jel a jel a jel :-) Rovnováhu zvládl bravurně, jen ještě budeme muset dopilovat brždění a rozjezd bude asi taky ještě chvíli problém. Ale základ máme, to je super.

 

Taťka s ledňákem v ruce a Ondrou za zády už jen koukali, jak se k nim řítí na kole šťastný a pyšný Martínek. Společně jsme pak zamířili do blízké klidné ulice, kde se před rokem učil jezdit Ondra. Martínka jsme si posílali mezi sebou, trénovali jsme brždění a rozjíždění, ale spíš jsme ho museli chytat. Prostě to chvíli potrvá... Marťa pak žadonil, že chce ještě "na výlet", tak jsme se šli ještě projet. Pro mě a taťku to byl takový super tělocvik, protože kluci na kolech už jsou opravdu hodně rychlí, chtělo to permanentní klus. Ale večerní běhání po buchtičkách s krémem vůbec nebylo k zahození :-)

Mám fakt radost a jsem na Marťu opravdu pyšná! Je to borec a šikula. Prostě sedl a jel :-)

Naši prďoši jsou prostě skutečně borci a kluci jak se patří!
 

Rybízová buchta pod sněhovou peřinou

Máme doma rybíz. Hodně rybízu. A na keřích je ještě hromada rybízu. A kluci jak na potvoru rybíz nejí...

No neva, já a taťka rybíz jíme :-)

Tož co s ním? Určitě budeme dělat marmeládu, přidám maliny a bude vynikající. Ale to až tak za týden., až ho bude aspoň 3 kila. Dnes jsem zapátrala na netu, původně po nějaké bublanině, ale nakonec mě zaujala sněhová peřina a bylo rozhodnuto. Je to rychlovka a moc dobrá - soudě podle toho, že taťka snědl na posezení třetinu plech :-)

Těsto jsem dělala v robotovi, byla to rychlovka.

4 žloutky vyšlehat s 3/4 hrnkem cukru + lze přidat i 1 vanilkový

pak jsem postupně přidala 3/4 hrnku oleje a 3/4 hrnku mléka

a nakonec jsem pomalu vsypala 2,5 hrnku polohrubé mouky s jedním prdopečem

Vzniklo tužší (ne úplně tuhé) těsto, to jsem rozetřela na plech a na něj se naplácala sníh ze 4 bílků a 3/4 hrnku cukru. Do úplně tuhého sněhu se nakonec opatrně ručně vmíchá cca 1/2 l rybízu, ale my dali o něco víc.

Peče se pomalu, na cca 150 stupňů, sníh musí lehce zhnědnout.

Buchta byla výborná a já už si představuju, jak asi musí chutnat třeba s borůvkama...

Tuňákové palačinky

Palačinky naši kluci milujou. Podle mě jsou nejlepší s domácí marmeládou, Ondrovi asi nejvíc chutnají s cukrem a Maťovi je to fuk, i když s nutelou je má asi přece jenom nejraděj - zkrátka palačinky na jakýkoli způsob jsou prostě mňamka :-)

A když na jakýkoli způsob, tak proč ne na slano? Ony to vlastně ani tak nejsou palačinky, jako spíš tuňákové placičky, ale ty by kluci nejedli. Zato palačinky, i slané, ano :-) Inspirovala jsem se od Petra Havlíčka, známého to propagátora zdravého stravování.

Příprava je jednoduchá a rychlá, cenově je to taky docela v pohodě a chuťově.... no zkuste :-)

konzerva tuňáka - já kupuju kousky a vodu sliju.

vajíčka - zhruba dle počtu lidí 

na zředění trochu mléka, ale dnes jsem neměla, tak musel stačit bílý jogurt

špenát - měl by být čerstvý, ale nám zatím vždy stačil nasekaný mražený

mouka - hladká nebo celozrnná, množství tak nějak podle konzistence těsta

Nesolím ani ničím neochucuju, tuňák je slaný dost a špenát tomu přidá správný šmak :-) Smažím na oleji, nejlíp olivovém, placičky se rády trhají, takže je možná lepší dělat na pánvičce víc menších placiček. Ale nechám to na vás. 

Kluci se olizovali, chutnalo jim a pro mě je to zase další fígl, jak do nich dostat nějakou rybu :-)