Nakupovatel

Ondra je předškolák. Do školy teda půjde až za rok, protože máme požádáno o odklad, nicméně není od věci, aby byl čím dál tím samostatnější a zvládal víc a víc věcí. A tak mě 1. května ráno napadlo, že by mohl jít sám do obchodu.

Napřed na mě vyjeveně vytřeštil oči: "To jako úplně SÁM???"

A tak jsem ho uklidňovala, že to zvládne, že je velkej a šikovnej. Koupí jen rohlík a kaiserku. Dodávala jsem mu víc a víc sebedůvěry, ač taťka na mě taky koukal hodně zděšeně. Ale obchod máme kousíček, když se obejde parkoviště, nemusí se ani přecházet silnice a Ondra má pořádnou vyřídilku - tak jsem si říkala, proč ne. 

Ondra začal být víc a víc nadšený, vzal si malou taštičku, dostal dvacetikorunu a šel. 

Přiznám se, že mi to nedalo a vydala jsem se nenápadně za ním. A tak jsem viděla, jak si poskakuje po cestě, jak doběhl až na kraj parkoviště před obchodem, několikrát se rozhlédl a pak honem rychle přeběhl silnici až k obchodu. Já se rozhodla čekat u pokladen. Jenže Ondrovi to trvalo nekonečně dlouho. Nervózně jsem nakukovala do uliček mezi regály, ovšem Ondra nikde. Nakonec jsem mu šla naproti, ale to už měl Ondra rohlík i kaiserku v taštičce a mířil si to k pokladnám. Nechala jsem ho stát frontu u pokladen samotnýho a šla zase čekat před pokladny. 

Ondra se celou dobu na mě naculoval a mával mi. Když už byl na řadě, položil nákup na pás a paní pokladní ho zvesela zdravila: "Ahoj Ondro!" A Ondra na to: "Ahóóój!"

Bylo srandovní, jak Ondra nevěřícně koukal na to, že zaplatil jednou dvacetikorunou a dostal vráceny 3 mince. Nějak se mu to nezdálo, ale byl moc spokojený - přece nakoupil a ještě nese domů víc penízků než původně měl. Úžasný, ne?

Zpátky už jsme šli spolu, držela jsem toho svýho šikovnýho kluka za ruku a chválou jsem nešetřila. Byl na sebe pyšný - a právem :-)

Druhý den jsme přišli ze školky domů a Ondra už přede dveřmi hlásil - já bych zase šel nakoupit, myslím, že potřebujeme zase rohlík a kaiserku... Nepotřebovali jsme, tak z toho byl chvíli zdrblej.

V pátek 3.května jsem jeho prosbu vyslyšela a tentokrát šel do obchodu úplně sám. Já s Marťou jsme čekali doma. Koupil 2 rohlíky a 2 kasierky. Zvládl to na jedničku a definitivně se z něho stal náš malý "nakupovatel"...

PS že ho v obchodě všichni obdivovali a chválili, to ani nemusím dodávat. Vypadá mladší než je, takže o to víc obdivu a pochvalných slov sklízel. Paní prodavačka mi v sobotu hlásila, že to Ondra fakt úžasně zvládl. Že mu teda všechno pečivo popadalo na zem, ale to přece nevadí. Hlavně mu to nemám říkat... Tak slibuju, neřeknu :-)