Přišla jsem pro Martínka do školky. Jako obvykle mi Marťas samou radostí skočil do náruče, opusinkovali jsem se a pak šup šup se oblíkat, abysme stihli vyzvednout z jiné školky ještě Ondru.
Obvykle se ptám: "Martínku, byli jste venku na procházce?"
A Martínek řekne, že ano, že šel za ruku s Nikolkou, že je to hodná holčička a že ji má moc rád.
Ovšem tentokrát jsem jen s hrůzou konstatovala: "Martínku, že vy jste byli venku?!?"
"Anooooo!!! Jak jsi to poznala?"
"Mamky vědí úplně všechno..."
"Jo????"
Nevím, jestli se smát nebo brečet. Ale nemám čas na přemýšlení. Honem obleču Martínka, spěcháme k autu a už jedeme k druhé školce pro Ondru. Tam už připravená (čili bez hrůzy) zjišťuju, že i Ondra byl venku na procházce.
Čerstvý vzduch je super. Ale jak se smířit s tím, že ráno jsme z domu odváželi dva čisté andílky a odpoledne si přivážim dva prďochy, co se venku vyváleli v blátě. Ne, nespletla jsem se - museli se v něm válet. Mají ho nejen dole na nohavicích a na kolenech, ale i na rukávech a dokonce i na zádech.
Těžko :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat