Jill podruhé

Pročítala jsem si svoje loňské příspěvky o cvičení s Jill. Počáteční nadšení tehdy pomalu vymizelo a já vydržela pouhopouhých 16 dní. A ještě jsem je necvičila v kuse :-(

Rok je fuč, moje váha se zase posunula špatným směrem, pohybu mám minimum a co se jídla týče, tak si "užívám" = hřeším... Zatím to není tak strašné jako loni 1.1., ale přestomi začala v hlavě blikat varovná kontrolka... 

Tak co s tím? Včera jsem se do toho opět pustila a odcvičila první den Jill 30 day shred. Vcelku se to dalo. Činky jsou těžké, moje fyzička je zatím někde pryč, ale je to začátek...

Dodávám, že velkou inspirací je pro mě blog Nikki www.mojetelo.blogspot.cz. Ta holka je fakt dobrá. A já chci být taky... Držte mi pěsti, hlavně ať vydržím....

Mazanec

Velikonoce se kvapem blíží a mazanec by při nich neměl chybět. Mám jeden úžasný recept, už mnohokrát vyzkoušený, bezvaječný a výsledek je dokonalý :-) Našla jsem ho kde jinde než na netu, ale už je to pár let zpátky.

A dnes ráno jsem si řekla, že nastal správný čas na to, abych upekla zkušební kousek, takový poslední testovací pokus před Velikonocemi :-) Pekárna už má zamícháno, těsto už krásně vykynulo a chvíli po osmé už ho budou  moct kluci posnídat. 

Velikonoční mazanec

275 ml mléka (vážím a dávám cca 300 g)

100 g rozpuštěného másla či hery (dám to na minutku do mikrovlnky)

500 g polohrubé mouky

1 vanilkový cukr a 5 lžic cukru (dávám celkem cca 65-70 g)

lžička soli

1/4 kostky kvasnic

citronová kůra (když není, tak nevadí, ale s ní to líp voní)

rozinky, mandle, kandované ovoce - co kdo rád a taky co je zrovna doma :-)

přidávám i jemně mleté ovesné vločky, množství odhadem, tak hrstička - záleží na konzistenci těsta, jak moc mi ujede ruka s mlékem či moukou... 

Peču v domácí pekárně, program základní (dle situace klasický i zrychlený), váha 500 g a hlavně nezapomenout navolit světlou kůrku. Tak vyzkoušejte.

Stanoviště

Kluci dostali od Ježíška pod stromeček spacáky. Budou se hodit. Stanování jsme si vyzkoušeli loni, klukům se to moc líbilo, takže vlastní spacáky jsou pro ně nutnost. 

Zjistili jsme, že spacáky mají i jiné využití. Teď v týdnu se Martínek v noci poblinkal, takže jsme hodinu po půlnoci zjistili, že celá postel, tj. povlečení, výplně, dokonce i potah na matraci jsou nepoužitelné. (Mimochodem poblil i zeď a koberec...) Co teď? No vytáhli jsme spacák a Marťa chrupkal v něm. Ve spacáku spal až do dneška, dokud peřina s polštářem pořádně nevyschly. 

Dnes ráno jsme postel znovu uvedli do použitelného stavu a taťka začal balit spacák. No a v tu chvíli jsem se zeptala:

"Kluci, pojedem o prázdninách pod stan?"

Oba nadšeně volali "Jasně!!!!!"

A Ondra dodal: "Pojedem na stanoviště!"

Jeden byl první a druhý vyhrál :-)

Každý den, když se s klukama vracím ze školky, tak se mi ti naši dva raraši několikrát pohádají. Nejprve o to, kdo dřív vystoupí z auta. Následně se předhání, kdo bude první u dveří. Pak já přijdu s klíčem a oni se zase dohadují, kdo z nich dvou do těch dveří vejde první. Tím to nekončí - ještě jeden z nich musí vyhrát závod do schodů, jen jeden z nich bude první u dveří do bytu, jen jeden z nich se stihne dřív vyzout, doma vysvléknout, převlíct se do domácího oblečení. Vždycky je první jen jeden, tomu druhýmu je to strašně líto a začne brečet.

Zcela dobrovolně a hlavně upřímně se přiznávám, že mi to jejich "já budu první" a "neeee, JÁ budu první" už pekelně leze na nervy. Opravdu se to denodenně opakuje. Oba chtějí být první, oba chtějí vyhrát, oba se snaží a když se nedaří, tak řvou - a to tím víc, čím víc má ten druhý radost. Fakt k zbláznění.

Minulý týden mě to už fakt dožralo. Poté, co jsme vešli do chodby a Marťa začal mít na schodech náskok, který by Ondra už v prvním patře lehce smazal, mě něco napadlo.

"Vyhraje ten, kdo bude nahoře jako druhej."

Marťa už neviděl ani neslyšel a s nesmírnou radostí a zvětšujícím se pocitem vítězství zdolával schod za schodem. Ondra na mě nedůvěřivě koukl: "A to jde?!?"

Jasně že to jde :-) Vzala jsem Ondru za ruku a pomalu jsme po schodech došli až nahoru.

Marťa nám nadšeně hlásil: "Já jsem byl první, JÁ jsem byl PRVNÍ."

A Ondra mu s absolutním klidem povídá: "Tys byl první, ale já jsem vyhrál."

Ovšem největší pocit vítězství jsem měla určitě já. Aspoň tento den... Ondra pak totiž dodal, že zítra už nechce vyhrát, že by raděj byl první... 

Maminka ví všechno...

Přišla jsem pro Martínka do školky. Jako obvykle mi Marťas samou radostí skočil do náruče, opusinkovali jsem se a pak šup šup se oblíkat, abysme stihli vyzvednout z jiné školky ještě Ondru.

Obvykle se ptám: "Martínku, byli jste venku na procházce?"

A Martínek řekne, že ano, že šel za ruku s Nikolkou, že je to hodná holčička a že ji má moc rád.

Ovšem tentokrát jsem jen s hrůzou konstatovala: "Martínku, že vy jste byli venku?!?"

"Anooooo!!! Jak jsi to poznala?"

"Mamky vědí úplně všechno..."

"Jo????"

Nevím, jestli se smát nebo brečet. Ale nemám čas na přemýšlení. Honem obleču Martínka, spěcháme k autu a už jedeme k druhé školce pro Ondru. Tam už připravená (čili bez hrůzy) zjišťuju, že i Ondra byl venku na procházce. 

Čerstvý vzduch je super. Ale jak se smířit s tím, že ráno jsme z domu odváželi dva čisté andílky a odpoledne si přivážim dva prďochy, co se venku vyváleli v blátě. Ne, nespletla jsem se - museli se v něm válet. Mají ho nejen dole na nohavicích a na kolenech, ale i na rukávech a dokonce i na zádech. 

Nebo že by existovalo i jiné vysvětlení? Že by mamky přecejen nevěděly všechno?!?
Těžko :-)