V neděli taťka odjel i s naším autem, čímž pro nás výletování mimo Cvikov vlastně skončilo. Bylo mi to líto, ale nic se nedalo dělat. Taťka musel odvézt naše auto domů a vrátit se pro nás s dodávkou, protože do menšího auta nebylo možné všechno nacpat. I tak jsme měla obavy, jestli všechno v pohodě poberem :-)
V pondělí jsme měli poslední společné cvičení. Děti naposledy foukaly do flutteru (odkaz je tady), což je moc prima věc na odhleňování. Bohužel taky neskutečně drahá, přes pojišťovnu to získají pouze astmatici, takže naši kluci to mít nebudou. Zato jsem jim opatřila TheraPEP (tady), to je výdechový trenažér. Ondrovi to s ním jde dobře, Marťa se snaží, zlepšuje se, ale ideální to není. Zvažovala jsem pořízení i nádechového trenažeru DHD CliniFLO (tady), ale než jsem si to rozmyslela, už ho v léčebně vyprodali.
Další věc, kterou jsme si ze Cvikova přivezli, je Rhino konvička na vyplachování nosu (tady). Než jsem sestřičce dovolila, aby nosy vypláchla klukům, zkusila jsem to napřed na sobě. A koukala jsem! Měla jsme úžasný pocit čistého nosu. Klukům se to moc nelíbilo, ale můžu říct, že si celkem zvykli. Hlavně je příjemné, že se jim podaří hezky se vysmrkat a můžou volně dýchat. Pro tyhle větší děti mi to přijde účinnější než odsávačka. Máme z toho doma rituál, vyplachujeme nosy preventivně každé ráno, při potížích několikrát denně.
V úterý odpoledne bylo v léčebně tvoření na téma Aleje. A tak jsme se zúčastnili. Udělali jsme dva stromečky z rolky od toaleťáku, novin a krepáku. Kluci pak pomalovali nějaké kamínky. Bylo to prima.
Středa byla opět ve znamení tvoření, tentokrát ho pořádaly maminky z pavilonu D. Děti kreslily na textil, jedna maminka předváděla a učila korálkování, druhá maminka vázala krásné kytice z lučních květů atd. Já klukům koupila dřevěné meče - kluci jsou z nich nadšení a doteď je máme doma :-)
Na čtvrtek byl naplánovaný poslední společný výlet s léčebnou. Jelo se do Liberce do Dinoparku. Moc se nám tam líbilo, ale měla jsem pocit, že Martínek se trochu bál. Byla tam tma a moc fotit se tam nedalo.
Ve čtvrtek večer za námi přijel taťka, ale to už kluci spali. Takže páteční probuzení bylo jedno velké překvapení...
Pátek jsem si hodlala náležitě užít - čekaly nás poslední inhalace, poslední rehabilitace, poslední setkání s naší rehabilitační sestřičkou Lenkou. Bylo mi hodně smutno. Přecejen 7 týdnů je dlouhá doba, zvykli jsme si, ve Cvikově nám bylo moc fajn. Se sestřičkou Lenkou jsme si vyměnili dárečky, kluci jí skočili kolem krku, i na slzičky došlo... Doteď se nám po ní moc stýská a těžko říct, jestli se ještě někdy uvidíme. Snad.
Odpoledne jsme jeli ještě do sklárny Ajeto, kluci vyfoukli babičkám vázičky, my si tam dali ještě palačinky, pivečko, chvíli poseděli... Po páté hodině jsme opouštěli sklárnu a jeli jsme se ještě podívat do Pustých kostelů - místa, kde se natáčelo Peklo v pohádce S čerty nejsou žerty. Jeli jsme tam už podruhé, tentokrát jsme měli s sebou baterku, čelovku a vypravili jsme se projít i náhon. Úžasný pocit jít v černočerné tmě. Bylo to takové tajuplné a strašidlácké :-)
Cestou zpět jsme se ještě zašli podívat na Modlivý důl. Tohle místo má svoje zvláštní kouzlo, tak jsme chtěli, aby ho zažil i taťka.
A pak už nám bylo jasné, že náš pobyt ve Cvikově se opravdu blíží ke konci. Večer jsme balili základ, v sobotu ráno jsme dobalili zbytek, naložili to do dodávky a jeli domů. Teda ne přímo, stavili jsme se ještě u tety v Praze obhlídnout její nový byteček. Ale pak už jsme byli rádi, že opět sedíme v autě a jedeme směr Morava. Dálnice na Brno je strašná, drncalo to celou cestu. Ondra i Maťa poplakávali, že se jim stýská po Cvikově. Ale pak usnuli, asi i tím drncáním.
Žádné komentáře:
Okomentovat