Letos jsem měla docela dost "štěstí" a několikrát jsem volala na linku 158.
Poprve to bylo někdy na začátku léta. Šli jsme s klukama večer z procházky, cesta vedla kolem hospody a přes silnici na protějším chodníku ležel chlap. A nehýbal se. Viděla jsem ho už z dálky. Na 99% jsem si byla jistá, že je vožralej jak zákon káže, nicméně to, že ho několik lidí obešlo obloukem a nic nepodnikli, maximálně se ještě otočili, mě docela znepokojovalo. Přecejen tu bylo malinké procento pochybností, že mu opravdu může něco být a potřebuje pomoc.
Blížili jsme se k němu, kluci už mě upozornili, že tam někdo je a ptali se, co tam dělá. A tak jsem přemýšlela, co udělám. Chodit k němu nebudu, na to se mám fakt dost ráda a mám o sebe strach. Navíc děti s sebou. A tak jsem volala 158. Nadiktovala adresu, řekla, že chlap se nehýbe a je buď mrtvej nebo ožralej. Policista se mě optal, jestli jsem zkoušela dotyčného kontaktovat a zjistit, zda něco nepotřebuje. Trochu jsem se zarazila, zda se mám za své jednání stydět či omlouvat, nicméně po pravdě jsme konstatovala, že ne, že mám s sebou dvě malý děti a že mám strach, nicméně úplně lhostejné mi to není, proto volám jim. Koukala jsem z dálky na chlapa a ten se pohnul. "Tak se hejbe, je vožralej a ne mrtvej. Ale v sedm večer by se tu na ulici válet neměl, že ne?" ptám se policisty. Ten jen kostatuje, že tam někoho posílá, já poděkuju a jsem ráda, že to tak dopadlo :-)
Před týdnem jsem jela s klukama autem po rychlostce, co vede z Brna na Svitavy. Pátek odpoledne, kolony, na silinici plno aut v obou směrech. Za Lipůvkou se to trochu rozjelo, ale nic moc. Kdo tu silnici zná, tak ví, že je naprosto nevyhovující. Na mnoha místech jen jeden pruh v každém směru, jak chytnete před sebou třeba traktor (což už se mi taky stalo), táhnete se za ním jak šneci mnoho kilometrů. Ale přede mnou nějaký osobák, jeli jsme normální rychlostí.
A tu mě najednou přes plnou čáru začal předjíždět kamion. Červený kamion bez návěsu, jen ta kabina, na ní nálepka 80 km/h a já věděla, že jede rychlej. No co, říkám si, je to blbec, spěchá. Vidím ale, že ač přede mnou, tak stále jede jedním kolem za plnou, najíždí a už už by předjel i to další auto... Fakt nebezpečný. Držím odstup, kdyby něco, ať mám prostor k brždění. Blíží se dlouhý kopec, dva pruhy. Kamion ztrácí rychlost, já ji držím, plynule ho předjíždím. Čeká nás další úsek, tentokrát dvojitá plná a já nevěřím vlastním očím - kamion mě opět předjíždí. "Do prdele," pomyslím si, brzdím, aby byl kdyžtak raději přede mnou než ve mně, troubím, on taky, auta co jedou v protisměru troubí rovněž. Sprostě v autě nadávám, což se mi běžně nestává. Vysvětluju klukům, co ten řidič udělal špatně, že je to hrubý dopravní přestupek, říkám, co všechno se mohlo stát a zároveň přemýšlím, že tohle přece není možný... Co s tím?
A tak mě napadá pouze jediné, volám 158. Popisuju situaci, hlásím, kde jsme, bohužel si nepamatuju SPZ, jen to, že na druhém místě měl písmenko E. Červená barva, jen ta kabina bez návěsu a zn. Scania. Snad by to mělo k identifikaci stačilo. Policista hlásí, že tam někoho posílá, poděkuju a mám dobrý pocit - těmhle pirátům silnic by to nemělo jen tak projít, zvlášť ne v době mobilů, kdy s tím i za jízdy můžeme něco dělat.
Pro jistotu (a pro všechny případné rýpaly) dodávám, že jsem neměla při telefonování mobil u ucha, ale zapla jsem reproduktor, abych měla volné ruce a neporušovala předpisy :-)
No a poslední historka, kterou tu chci popsat, se nám stala zhruba v půlce prázdnin. Zaparkovali jsme s klukama v Brně u dětské nemocnice, jeli jsme něco vyřídit do centra a zhruba za dvě hodiny jsme byli zpět. Bylo divný, že na předním sedadle ležel popelník, no a pak už jsem viděla, že nám chybí autorádio. Koukla jsem do přihrádky a samozřejmě zmizel i přední panel vč. krabičky. Grrrr :-( Byla jsem naštvaná. Na druhou stranu mě potěšilo, že v autě zůstaly obě autosedačky a taky z kufru že nic nezmizelo - zrovna jsem tam měla kluků kola, kvalitní šusťákovky a vůbec prostě věci, který měly podstatně větší cenu než to rádio. "Radostnou" novinu jsem zavolala taťkovi, ten konstatoval, ať volám policajty. A tak jsem vytočila 158. Přijela velmi milá policistka, nafotila si to, sepsaly jsme společně protokol, škodu odhadla na 500 a naznala, že to udělala nějaká fetka, čili člověk, co si za naše autorádio koupí nějakej fet. Ach jo... Dala mi mejlovou adresu a ať jí pošlu ještě výrobní číslo. To mě zajímalo. "Fakt to naše autorádio budete hledat?" Vždyť nesejmula ani otisky... Já to spíš brala tak, že jsem si vnitřně nějak vylila zlost, nenechala jsem to být, nahlásila jsem to, ale že výsledek bude stejný jako kdybych nad tím mávla rukou. "Máme speciální tým lidí, co obchází bazary a zastavárny a hledají odcizené věci. Úspěšnost je poměrně velká." No tak to jsem čuměla...
Ještě víc jsem čuměla, když mi přesně v den mých narozenin volal policista z bazaru, že našel v zastavárně rádio stejného typu jako je to naše. Pak se tedy ukázalo, že výrobní číslo nesouhlasí. Nicméně jen ta skutečnost, že o nás pořád ještě vědí, mě zahřála u srdíčka. Bídáci jedni zlodějský, nesmí jim to jen tak procházet...
No a minulý pátek mi zčista jasna přišel dopis ze státního zastupitelství, v němž mi jakožto poškozené sdělují, že byla podaná žaloba na jistého G.H. pro přečin krádeže a přečin poškození cizí věci. Už podle jména je mi jasné, že se jedná o občana romské národnosti. Znám jeho datum narození a vím, že bydlí v jednom pavlačáku v centru Brna v místech, kde bych se bála jít i za bílého dne... Přemýšlím, jestli i on má o mně tyhle informace... To by se mi totiž vůbec nelíbilo, stačí, že nám seděl v autě a přehraboval se nám v přední přihrádce. A taky si říkám, jak na něho přišli? Že by našli naše autorádio? To bysme ho mohli získat zpět :-) Nebo nenašli? To by nám jako G.H. měl uhradit pětikilo a my si zase můžem za pár tisíc koupit nové, co bude fungovat a sloužit úplně stejně jako to naše předchozí 5 let staré...? Takže jsem ráda, ale otázek mám spoustu... Uvidíme, jak to dopadne...
Pevně věřím, že se mi do budoucna tyhle situace vyhnou. Byť mám s voláním na 158 jen pozitivní zkušenosti, do budoucna bych si tyhle hovory ráda ušetřila.
PS Pro případné zloděje dodávám, že v našem autě už je ke zcizení pouze mapa Brna, reflexní vesta a škrabka na sklo. V kastlíku máme rezervní žárovečky, tužku a žeton do nákupního vozíku. Taky s sebou vozíme dvě deky z IKEA, cena za kus byla 29,- Kč...
