Znám ji už asi 5 let a vlastně ji vůbec neznám. Nikdy jsme se na živo neviděly, přesto bych ji v davu lidí poznala, protože jsem ji viděla nesčetněkrát na fotkách.
Potkaly jsem se na netu, byly jsme těhotné ve stejnou dobu, měly jsme podobné starosti a radosti. Oběma se nám narodili kluci. Podruhé jsme otěhotněly taky skoro zároveň a zase to byli kluci. Podle všeho jsou ti její taky takoví "loupežníci" jako ti naši.
Postupem času mi přišlo, že máme společného i něco víc než jen stejně starý děti. Přes net si "pokecáme" skvěle, jenže v reálu nás dělí cca 200 km. I když jsem si přály se někdy potkat, nevypadalo to v nejbližší době moc nadějně.
Ale naštěstí zasáhl osud, štěstí či náhoda - my jsme ve Cvikově, oni mají kousek za Krásnou Lípou chalupu, setkání jsme si naplánovaly poměrně rychle a den D nastal minulou sobotu.
Moc jsem se těšila. Nepřišlo mi, že jedu vlastně k cizím lidem. Sotva jsem ji a kluky uviděla, jak nás u plotu vyhlíží, krátce jsem zatroubila. Následovalo samozřejmé Ahoj jako bych ji znala odjakživa. A já ji znala, vypadala úplně stejně jak na fotkách a byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala.
Naši kluci se u nich na zahradě okamžitě "zabydleli". Jak by taky ne, měli tam pískoviště, spoustu bábovek, taky velký šlapací traktůrek. No a pro Ondru byl největším lákadlem potok, který zahradou protékal. Martínek skoro nemluvil, tak byl ze všeho vykulenej. Navíc si potřeboval chvíli schrupnout, jejich mladší taky ještě nespal, tak si šli lehnout spolu, Jejich taťka se "obětoval" a šel si lehnout s nima...
Ondra se okamžitě chopil jedné velké stříkací pistole a už se zapojil mezi kluky. Kamarádka tam nebyla sama, kromě ní pobývali na chalupě i její rodiče a pak ještě sestra s rodinou (taky dva kluci). Z kluků se celkem rychle stala pořádná tlupa, bylo vidět, že jim je tam všem moc dobře.
Celý odpoledne si mě Ondra s Maťou skoro nevšímali a kdybych se ztratila, nevadilo by jim to. S klidným srdcem by mě vyměnili za potok a traktůrek :-)
Čas ubíhal neskutečně rychle, moc jsme si toho nestihly říct.
Zato jsem zažili úžasnou grilovačku, kluci se hlasitě hlásili o páreček, takže moje nářky, jaký je Ondra nejedlík, nevypadaly v tu chvíli vůbec uvěřitelně. Chtěla jsem odjíždět nejpozděj v sedm, nakonec jsme se rozloučili až po osmé. Jejich taťka mi vycouval autem (měla jsem strach, abych jim to tam při odjezdu nenabořila) a jelikož jsem si všimla, že mi nesvítí přední i zadní světlo, ještě mi vyměnil žárovky. Měla jsem to prostě i s kompletním servisem :-)
Celou cestu do Cvikova jsem se v autě naculovala, dozníval ve mě pocit ze skvěle prožitého odpoledne. A pořád jsem cítila vůni masa - od hlavy až k patě jsem byli načuchlí kouřem :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat