V neděli ráno se kluci probudili a mysleli, že je tady ve Cvikově čeká den jako každý jiný. Ale jen co jsem jim ukázala, že u mě na velké posteli vykukují z pod peřiny - krom mých - ještě jedny nohy, měli neuvěřitelnou radost :-) Hned se na taťku vrhli a bylo jasný, že ač je teprve šest ráno, noc právě definitivně skončila :-)
Přemýšleli jsme, kam pojedem. Počasí bylo nádherné, přímo vyzývalo k nějakému výšlapu do výšin, odkud bude parádní rozhled. Původní plán zněl Ještěd. Ale dopadlo to úplně jinak :-) Dopoledne jsme zamířili na Panskou skálu. Podle názvu mi to ještě na jaře (než jsem začala studovat mapy) nic neříkalo, ale podle fotky jsem ji poznala hned. Je to ta, kde se točila Pyšná princezna.
Na místě jsme zjistili, že skála je opravdu pohádková :-))) S klukama jsme vyšlapali až nahoru, nebylo to úplně nejjednodušší, hlavně s Martínkem. Pečlivě jsme museli plánovat každý krok. Ale zvládli jsme to. Moc hezký to tam bylo.
Na oběd jsme zamířili do České Kamenice. Stavili jsme se tam ještě v infocentru a tam jsme ji uviděli... O pokračování dnešního výletu bylo rozhodnuto. Vydáme se na Mariinu vyhlídku. Dřevěný "domeček" na skále vypadal na fotce kouzelně, v reálu pak ještě líp :-) Cestou do Jetřichovic nám kluci usnuli, tak jsem tam na hodinku zaparkovali, sklopili i naše sedadla a celá rodinka jsme si zhruba na hodinku zdřímli. Čekal nás náročný výšlap, takže jsem přípravu nechtěli podcenit :-)
Od auta byla vyhlídka vzdálená cca 1,5 km, ale šli jsme to nahoru minimálně hodinu. Přecejen náročný terén. Kousek za Jetřichovicemi byla louka plná balíků sena. Nešlo odolat :-)
Cesta mezi skalami chvílemi připomínala pískoviště, takže Martínek usoudil, že dál nepůjde a raděj by dělal bábovičky.
Tenhle pohled nás hnal nahoru, tam jsme se prostě museli podívat.
A takovýhle výhled nás čekal. No nádhera, co?
V pondělí ráno si kluci ještě užívali taťky. Šel s náma na bazén a bezvadně jsem se tam vycákali. Zaplavat se tam moc nedá, je vysoký cca 80 cm :-) Těsně po obědě jsme se ale už museli rozloučit. Taťka nám tu nechal auto, abysme se dostali dál než jen do Cvikova, a sám se vydal domů autobusem. Čekala ho dlouhá cesta, domů dorazil zhruba za 7 hodin.
My jsme s klukama vyrazili na Dutý kámen. Byl to jeden z nejbližších cílů, autem jsme popojeli jen kousek a zbýval asi 1 km. Ovšem cesta k němu byla poměrně náročná, tedy hlavně proto, že jsem se dívala nejen pod svoje nohy, ale ještě pod další dvoje. Jít to s taťkou, užili bysme si tu cestu mnohem víc. Ale i tak jsme nakonec vystoupali až na vrchol a měli parádní výhled. Bohužel to nejdůležitější, tedy úkaz jak ve skále vznikají pukliny a proč se vlastně místu říká Dutý kámen, jsme nějak přehlídli. Když se zadaří, vyrazíme sem ještě s taťkou...
Úterní odpoledne jsme skoro celé prospali. Na nějaký velký výlet bylo už opravdu pozdě. Rozhodla jsem se tedy, že ulovíme aspoň nějaké turistické známky a vydali jsme se do Nového Boru do sklářského muzea. Pravda, pro kluky to zas až tak moc nebylo, ale já se kochala :-)
Ve středu míváme studenou večeři, což umožňuje vrátit se z výletu pozděj. Počasí nám přálo a tak jsme ještě s jednou rodinkou z oddělení naplánovali výlet na výhlídky kolem České Kamenice. Bylo jasný, že vyrazíme od domova důchodců. Ovšem několikrát jsme lehce zakufrovali, protože Kamenice je plná jednosměrek. Ale doptali jsme se, jeden místní k nám dokonce přisedl do auta, aby nás v kopci správně nasměroval.
Brala jsem s sebou krosničku, protože jsem čekala, že Martínek brzy odpadne a bylo mi líto si kvůli tomu krátit vyhlídkovou trasu. Ale Marťa překvapoval. Určitě bylo velké plus, že nás šlo víc, dav ho prostě táhl. První nejtěžší cíl byla vyhlídka na Jehle, což je skála nad Českou Kamenicí a je odtud pěkný výhled do kraje. Cesta byla poměrně příkrá, ale Maťa šlapal a šlapal a já pořád čekala na chvíli, kdy se mi začne plést pod nohy, natahovat ruce a trochu stydlivě, leč velmi důrazně se dožadovat, abych ho už nesla. Pořád nic.
Z jehly jsme pokračovali k bratrskému oltáři, u kterého byla ve skále udělaná křížová cesta. Chvíli jsme poseděli, odpočli si a snědli svačinu.
Původně jsme se chtěli odtud vrátit zpět, ale s druhou maminkou jsme měly pocit, že děti mají plno energie, kterou je třeba využít. Proto jsme pokračovali dále po nově vyznačené žluté (která zatím není ani v mapách na netu) a byla to pohodová cesta plná krásných výhledů. Nejprve nějaká bezjemnná vyhlídka, poté Ponorka a nakonec Žába. Ponorka byla úžasná, na vrcholu byly propojené lávky a děti se nám tam pěkně vylítaly :-)
A Maťa pořád šlapal a šlapal, s těmi staršími držel tempo i krok :-) Už jsme se vraceli zpět do Kamenice, došli jsme k nějakému rybníčku a tam už Martínek odpadl. Měl můj obdiv, kolik toho ušel, takže jsem neváhala a naložila si ho do krosničky. Potkávali jsem nějaké lidi a mě napadlo se jednoho pána, co vypadal jako místní, zeptat, jak daleko je to ještě k domovu důchodců. Trochu se zamyslel, pak povídá, ať jdeme za ním, že to bude nejlepší přes "skokaňák". Kopec to byl hodně hodně strmý a moc nepomohlo, že jsem na něm kličkovali zprava doleva a zleva doprava. Až skoro nahoře nám pán objasnil pojmenování - "skokaňák" je bývalý skokanský můstek, takže si dovedete představit ten sešup dolů, kdyby nám třeba podjely nohy :-) K domovu důchodců už jsme to pak měli kousek, odhaduju tak půl kilometru. Výlet to byl parádní, kluci byli příjemně znavení a jen co se dostali do postele, zavřeli oči a spali jak dudci :-)
Ve čtvrtek jsme se zúčastnili dalšího výletu organizovaného léčebnou. Tentokrát jsme zamířili do Žitavy, kde kluky čekal obr zážitek - cca 3/4 hodiny jsme jeli parním vláčkem po úzkokolejce do Oybinu. Jeden vůz byl otevřený, ale docela foukalo, tak jsme s klukama sedli do klasického vagonu. Ovšem na předposlední zastávce jsme přecejen přesedli a kluci mohli aspoń chvíli koukat na všechny strany. A že bylo na co koukat!
V Oybinu už na nás čekal autobus a dovezl nás do Jonsdorfu, kde jsme navštívili Motýlí dům. Napřed jsem si tedy prohlídli akvária a terária, měli tam hady, ještěrky a ještěry, želvy a žáby - no prostě všelijakou havěť, i na pavouky jsme koukali. Ještě že byli za sklem :-) No a nakonec jsme vlezli do haly s motýlama. Ne že by všichni byli ochočení, ale při troše štěstí a především trpělivosti i na ruku sedli :-)
V pátek jsme naplánovali jenom menší výlet - zase společně s rodinkou z oddělení, cílem byla rozhledna ve Sloupu a lesní divadlo. Sice jsme tam už byli, ale místo je to nádherné, takže nám to vůbec nevadilo. Krosničku pro Martínka jsem nebrala, zase to pěkně ušel. No a Ondra? Ten už je velkej turista, ťape parádně, až koukám. Mám z nich fakt radost.
Na sobotní dopoledne byl plán jasný - zase se budeme věnovat sběru turistických známek. Hned po snídani jsme zamířili do Lvové na zámek Lemberk.
Protože jsme se museli o půl dvanácté vrátit na oběd, chtěla jsem stihnout hned první prohlídku v 9 hodin. Bohužel jsme na zámku byli úplně sami, takže první prohlídka začínala až 9.45. Kousek je Zdislavina studánka, tak jsme se k ní prošli. Stihli jsme to akorát, ale chtělo to přecejen o něco víc času. Cesta k ní začínala u zámku, vedla kolem dřevěných domků a pěkného Bredovského letohrádku a pokračovala krásnou lipovou alejí. Po prohlídce zámku jsme se tam ještě vrátili udělat fotky, bylo tam opravdu krásně.
Mimořádně byla otevřená i věž. Je jasné, že jsme neváhali ani minutu a i když schody připomínaly spíš příkré žebříky, vystoupali jsme až nahoru. No a výhled - jak jinak - stál za to :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat