To si tak ráno ležím - napůl spím, napůl bdím.
A tu slyším, jak si Maťa potichoučku otvírá dveře, šupky dupky ke mně do postele a kouká na mě. Dělám, že spím, je tu ještě naděje, že si lehne ke mně a na chvíli ještě usne :-)
Ale Maťa začne svůj monolog: "tady je očiko, tady je taky očiko, tady je nosánek a tady je bbbbb-da". Všechno na mně názorně ukazuje, div mi oči nezatlačí do mozku, všemu se děsně směje a hlavně té bradě.
Vtom se dveře otvírají podruhé a přichází druhej loupežník :-) Je mi jasný, že už spát nebudu, ale stále mám zavřený oči.
A Maťa radostně zavolá: "Tady je Ondášek." Je to poprvé, kdy použil jeho jméno a mě fakt až dojalo, že to byla právě tahle zdrobnělina. Už mám otevřené oči, když Marťa ukazuje na sebe a povídá: "A tady je Matinek."
Tož už jsem probuzenái, loupežníci kolem mě a Maťa mi ještě několikrát zopakuje, že bráška je Ondášek a on je Matinek.
Prostě nádherný začátek dne :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat