Kytička

Náš dnešní rozhovor v Albertovi

"Mamííí, to je krásná kytička, že?" a koukám, že Ondra postává u stojanu s řezanýma kytkama. 

"No to jo, to víš, že jsou krásný," ale prohlížím si regál s ovocem, protože chci zítra zkusit udělat jabka v županu. 

"Mamíííí, musíme nějakou kytičku koupit pro tatínka!"

Aha, je mi to jasné. Z Ondry se opět stal nákupčí a my nevyjdeme z obchodu dokud v koši neskončí aspoň jedna věc, kterou on sám vybere.  Tuhle jsem to ukecala na máslo, že spolu zase budeme péct sušenky. Takže jsem samozřejmě zvědavá, co úžasného koupíme dnes.

"Ondro, tatínci přece nedostávají kytičky."

"Ale dostávají," odporuje mi Ondra.

"Ondrášku, někdy dostávají, ale většinou je to tak, že tatínek koupí kytičku mamince."

Lidi kolem se usmívají.

"Ale tatínek by byl moc rád, on by měl velkou radost, když by dostal kytičku."

"Ondrášku, víš co? Tak až tady půjdeš s taťkou, tak mu řekneš a on si koupí kytičku sám, jo?"

"Ne. Musíš mu koupit kytičku, on bude mít radost."

Tak už se lidi kolem nejen usmívají, už zcela záměrně zastavují a ani se nesnaží předstírat, že neposlouchají. A ano, ta mladá brigádnice, co vyrovnává zboží, ta se vyloženě dobře baví :-)

Takže kdo tuhle slovní bitvu vyhraje?

"Ondrášku, tatínci fakt kytky nedostávají, ty dostávají hlavně maminky. Maminka až dostane kytičku, tak taky bude mít velkou radost. Věř mi!"

"Mamíííí, ale když ty koupíš tatínkovi kytičku, tak on bude mít radost a ty pak taky budeš mít radost."

A kouká na mě, jak to skvěle vymyslel a protože já mlčím (a přemýšlím, zda má smysl ještě něco na to říct), tak Ondra dodává: "No je to tak, věř mi."


Nakonec jsme koupili brumíka a radost měl Maťa :-) Ondra táhl košík a byl taky spokojenej. 
No a mě by jen zajímalo, kdy Ondra někoho donutí koupit tu kytku :-))) 
Budu pak mít óóóbrovskou radost. 
Slibuju taťko :-)




DODATEK - další den jsem dostala kytku :-))))