Princezna

Rozhovor z dnešního rána :-)

"Tatíííí, až ty budeš dědeček, tak já budu tatínek, že?" ptá se Ondra a už pokračuje.
"A budu mít malý miminka."
A tak se vměšuju do hovoru: "Ondro, a co bude Martínek, až ty budeš tatínek?"
"No nevím. Asi babička."
"Ale nééé, babička přece pak budu já. Martínek bude strejda."
"Aha!!!" a Ondra je očividně překvapenej. "Ale až já budu tatínek, tak budu velkej, větší než Marťa, že?"
No, o tom bysme mohli polemizovat... Ale nebudeme Ondrovi brát iluze :-)
A tu mě něco napadlo: "A Ondro, budeš mít taky nějakou paní, nějakou maminku pro ty tvoje děti?"
A taťka vyzvídá: "A bude to nějaká Sabinka?"
"Néééé, já budu mít nějakou princeznu. A budeme se mazlit a já dostanu prstýnek."

No je to prostě jednoduchý.... A hlavně neskutečně kouzelný :-)))))


No a teď odpoledne:
"A tatíííí, víš že pán, kterej zlobí a nemá slečnu, tak nedostane žádnej prstýnek?"

Milé probuzení

To si tak ráno ležím - napůl spím, napůl bdím.
A tu slyším, jak si Maťa potichoučku otvírá dveře, šupky dupky ke mně do postele a kouká na mě. Dělám, že spím, je tu ještě naděje, že si lehne ke mně a na chvíli ještě usne :-) 
Ale Maťa začne svůj monolog: "tady je očiko, tady je taky očiko, tady je nosánek a tady je bbbbb-da". Všechno na mně názorně ukazuje, div mi oči nezatlačí do mozku, všemu se děsně směje a hlavně té bradě.
Vtom se dveře otvírají podruhé a přichází druhej loupežník :-) Je mi jasný, že už spát nebudu, ale stále mám zavřený oči.

A Maťa radostně zavolá: "Tady je Ondášek." Je to poprvé, kdy použil jeho jméno a mě fakt až dojalo, že to byla právě tahle zdrobnělina. Už mám otevřené oči, když Marťa ukazuje na sebe a povídá: "A tady je Matinek."

Tož už jsem probuzenái, loupežníci kolem mě a Maťa mi ještě několikrát zopakuje, že bráška je Ondášek a on je Matinek.
Prostě nádherný začátek dne :-)

Rohlíčky obzvláště dobře vypečené

To mě tak zase jednou honila mlsná a vzpomněla jsem si, že mám recept na výborné rohlíčky. Bylo mi jasné, že Ondra bude moc rád pomáhat a že určitě ochutná. Ovšem netušila jsem, že Marťa se bude oblizovat snad i za ušima a i on si pořádně pochutná.
Máme domácí pekárnu, čímž je práce usnadněná, ovšem dělávala jsem je i bez ní.

200 ml mléka
3 vrchovaté PL bílého jogurtu
3 PL sádla (cca 55 g) - rozpustit
1 necelá ČL soli 
lze přidat i drcený kmín
500 g hl. mouky
1/2 kostky droždí (cca 21 g)
PL = polévková lžíce a ČL = čajová lžička

Těsto vyválet, radýlkem rozkrájet buď na trojúhelníčky, ale mně se osvědčily i čtverce.
Potřít kečupem, poklást anglickou a třeba i kouskem tvrdého sýra. Smotat do rohlíku a na plechu ještě nechat cca 10-20 minut vykynout. Můžou se potřít vajíčkem, ale jde to samozřejmě i bez něj. Péct na 175 stupňů.


Fotku dodám časem, jsou výýýýborný :-) 


EDIT - s velkým zpožděním dodávám slíbené foto.... a zase jsem na ně dostala chuť :-)))))

Čtvrtá čtyřka

Tak už je má Marťas komplet. Ta poslední, jeho pravá dolní, se ráčila prořezat 10.11. - dostal ji skoro k svátku :-) Předcházelo tomu mnoho probrečených dní i noci, zvětšená uzlina, velký nápor na moje nervy... ALE zvládli jsme to. Jsme v polovině - zubů už je venku, na dalších deset budeme čekat.

A jen tak mimochodem - kromě jiných zoubků stále netrpělivě čekáme i na dolní dvojky...

Výpadek

Tak jsem měla a ještě asi chvíli budu mít problémy s připojením.
Vypadá to, že za to může virus. Počítač se nějak přenastavil a já se sem nemůžu přihlásit :-(
No, zkusím nějakou dobu psát do šuplíku a jak bude možnost, "šuplík" sem čas od času vysypu...

Kytička

Náš dnešní rozhovor v Albertovi

"Mamííí, to je krásná kytička, že?" a koukám, že Ondra postává u stojanu s řezanýma kytkama. 

"No to jo, to víš, že jsou krásný," ale prohlížím si regál s ovocem, protože chci zítra zkusit udělat jabka v županu. 

"Mamíííí, musíme nějakou kytičku koupit pro tatínka!"

Aha, je mi to jasné. Z Ondry se opět stal nákupčí a my nevyjdeme z obchodu dokud v koši neskončí aspoň jedna věc, kterou on sám vybere.  Tuhle jsem to ukecala na máslo, že spolu zase budeme péct sušenky. Takže jsem samozřejmě zvědavá, co úžasného koupíme dnes.

"Ondro, tatínci přece nedostávají kytičky."

"Ale dostávají," odporuje mi Ondra.

"Ondrášku, někdy dostávají, ale většinou je to tak, že tatínek koupí kytičku mamince."

Lidi kolem se usmívají.

"Ale tatínek by byl moc rád, on by měl velkou radost, když by dostal kytičku."

"Ondrášku, víš co? Tak až tady půjdeš s taťkou, tak mu řekneš a on si koupí kytičku sám, jo?"

"Ne. Musíš mu koupit kytičku, on bude mít radost."

Tak už se lidi kolem nejen usmívají, už zcela záměrně zastavují a ani se nesnaží předstírat, že neposlouchají. A ano, ta mladá brigádnice, co vyrovnává zboží, ta se vyloženě dobře baví :-)

Takže kdo tuhle slovní bitvu vyhraje?

"Ondrášku, tatínci fakt kytky nedostávají, ty dostávají hlavně maminky. Maminka až dostane kytičku, tak taky bude mít velkou radost. Věř mi!"

"Mamíííí, ale když ty koupíš tatínkovi kytičku, tak on bude mít radost a ty pak taky budeš mít radost."

A kouká na mě, jak to skvěle vymyslel a protože já mlčím (a přemýšlím, zda má smysl ještě něco na to říct), tak Ondra dodává: "No je to tak, věř mi."


Nakonec jsme koupili brumíka a radost měl Maťa :-) Ondra táhl košík a byl taky spokojenej. 
No a mě by jen zajímalo, kdy Ondra někoho donutí koupit tu kytku :-))) 
Budu pak mít óóóbrovskou radost. 
Slibuju taťko :-)




DODATEK - další den jsem dostala kytku :-))))

Sezení na uších...

Každý den vyzvídám na Ondrovi, co je nového ve školce. Zajímá mě s čím si hrál, jestli byli na zahradě nebo na procházce, co mi nakreslil, co měli k obědu a jestli to všechno snědl. A taky jak se jmenují jeho kamarádi. Ze začátku říkal jenom holčička a chlapeček. Občas taky zlobivá či hodná holčička a zlej nebo hodnej kluk. Dlouho neznal nebo si nepamatoval jejich jména. Ale to už se zlomilo.

Najednou nám začal povídat o Míšovi, o Páťovi a o Vildovi. Taky o Sofince, která se mu moc líbí, protože má pěkný blonďatý culíky a je na Ondru hodná :-) A pak mi taky tvrdil, že mají ve školce Lenoška. Tak to jsme se hodně nasmáli... No a včera mi zase říkal, že s ním u stolečku sedí Dvojtíšek. Ani za nic nebyl schopnej připustit, že by to mohl být Vojta :-)

Když jsem ho včera vyzvedávala, tak mi kladl na srdce, že si musím vzít všechny obrázky, který ve školce ten den nakreslil. Naučil se totiž teď malovat lokomotivu a tak tam na mě čekalo asi 6 modrých mašinek. 

"A taky jsme dnes dělali týňu. Koukej!"

"Týňu?" a už koukám co mi to ukazuje. 

No jasně že to zase popletl - byly to dýně :-)

Onehdy nám v autě začal zpívat písničku o vrabečkovi a sýkorce

Vzal vrabeček na taneček sýkorku,

měli spolu jedno sólo na dvorku.

Vrabec samé skoky, sýkorka zas kroky.

Nešlo jim to dohromady na dvorku.

Jenže Ondra si to opět upravil a zpíval si "měli spolu jednu solu na dvorku" :-)

Ondra si vůbec od mala tak nějak sedí na uších. Nejhorší je, když se něco naučí říkat špatně a pak ho to ani za nic nemůžeme naučit správně... Takhle to bylo i s říkankou, kdy "Honzík skáče salto", jenže podle Ondi skákal bzalto a hotovo. Nic s ním nehlo a doteď nehne... 

Kapitola sama pro sebe bylo, když nám pořád hlásil, že něco či někdo "spadl do kachyňoa". My nevěděli kdo, my netušili, co je to kachyňoa, my nemohli přijít na to, kde to slyšel. Vypadalo to naprosto beznadějně, už jsme se vzdali naděje, že to kdy odhalíme. Až tak jednou opět koukáme na pohádky o mašince Tomášovi a tam se říká "spadl do kachního rybníka", což Ondra s nadšením zopakoval "do kachyňoa". 

A bylo po záhadě :-)))

Průhledné auto

Včera jsme se stavili za strejdou v práci. Kluci byli nadšení, hned se strejdovi vrhli do náruče - myslím, že i strejda byl překvapený jak rychle na něj oba kluci skočili.

Ondra hned hlásil: "Strejdo, my máme zeleno-černý auto!"

Strejda jen pokýval hlavou, mrkl z okna jako že to naše auto vidí.

"A jaký auto máš ty?"

Strejdu otázka hodně pobavila: "Já?!? No.... Já leda tak nějaký průhledný."

Čemuž jsme se teda všichni zasmáli :-)

Tak za hodinu odcházíme a venku na parkovišti se Ondra ptá: "A kde je to strejdovo průhledný auto????"